Srpen 2013

Bosý pošťák na pláži

Ross Hedvicek

Je možná těžké se přenést přes horizont současnosti, ale když se díváte na míle a míle krásných floridských pláži, je snadné si představit postavu z minulosti, jak bosá běží po pláži. Ne, to není žádná šílená nudistka nesoucí v tašce přes rameno své šatstvo - to je někdo jiný. To je legendární postava floridské historie - Barefoot Mailman, neboli Bosý pošťák.

Roky předtím, než tady okolo nás vyrostly kondominia, resorty, mosty a cesty, už tady byly míle a míle nezkaženého a úplně původního ráje. Ovšem tehdejší osadníci to asi neviděli jako nějakou úžasnou krásu, ale jako docela drsnou a někdy i nebezpečnou zemi, kde se na pláž odvažovali jen někteří. Jediným pravidelným návštěvníkem pláží by pošťák.

V polovině osmdesátých let předminulého století (tedy mezi lety 1880 až 1890), to to letí, to to letí, byla civilizace na Gold Coast representována na severním konci vesnicí Palm Beach a na jižním konci vesnici jménem Miami. Oblast mezi těmi dvěmi vesničkami byla tak zoufale opuštěná, že úkryty, zvané House of Refuge, byly vybudovány podél pláží - nikoliv pro pošťáky, ale pro případně ztroskotance z lodí a ty, co se museli na břeh uchýlit před bouří.

V tehdejších dobách se pošta jednoduše hromadila ve Fort Pierce, dokud se nenašel někdo dostatečně důvěryhodný, kdo by se nabídl jako dobrovolník a vzal poštu s sebou na jih, do Miami. A jak se civilizace posunovala zároveň s budováním železnice dále a dále na jih, tak stejně se posunovala vždy ta hromada pošty, až dokud se nezastavila v Lake Worthu. Ale to nebylo Lake Worth, jak to známé dnes. Tehdejší Lake Worth bylo přímo u moře, nad Palm Beachem. A tak v roce 1886 United States Post Office nabídla kontrakt na přepravu pošty - rychle a hlavně pravidelně. Účelem nebylo vytvořit historickou postavu - účelem bylo začít komunikační revoluci! Do té doby totiž, než se vytvořila instituce bosého pošťáka, každý dopis z Miami jel na škuneru do největšího floridského města té doby, což byl Key West , odtamtud do Havany a pak z Havany lodi do New Yorku a teprve tam se dostal do normálního poštovního systému. Celá anabáze měřila tři tisíce mil a trvala dva měsíce.

Vylepšení tkvělo v tom, že bosý pošťák mohl zařídit, aby se dopis z Miami dostal do normálního poštovního systému v čase kratším než sedm dní. Pošťák vzal poštu v plátěném pytli a navíc ji ještě nesl v nepromokavé tašce přes rameno. A podle toho jaké bylo počasí, mohl buď veslovat dolů přes Lake Worth a nebo prostě kráčet po pláži napříč Palm Beach Islandem. Když vyšel v pondělí ráno, tak cílem bylo do večera dosáhnout prvního úkrytu v oblasti dnešní Delray Beach, což je pořád ještě Palm Beach Island.

Po pláži šel bosky z toho stejného důvodů, proč se po pláži chodí bosky dnes. V jemném bílém písku poskytuje bosá noha daleko lepší oporu než podrážka boty a po pláži šel proto, že pláž byla jediná logická linka spojující oba body a vnitrozemí bylo i tehdy považováno za neproniknutelné.

Nebyla to snadná cesta pro samotného člověka. Komáři nebyli jediným záporným bodem takového výletu. Bouře, aligátoři, hadi, divoká prasata i jiní "návštěvníci pláže" se stávali často se vyskytujícím nebezpečím. Zatímco dnes se pod pojmem "návštěvník pláže" myslí nikoho neotravující důchodce sbírající mušličky a zkamenělé žraločí zuby - před 110 lety byl "návštěvník pláže" jen jiný výraz pro partyzána a místního teroristu.

Z druhé strany byla příroda okolo, a to i na pobřežních ostrovech zvaných "keys", natolik bohatá a oplývající plody všeho druhu, že pošťák (a nejen on) z toho mohl vyžít docela dlouhou dobu bez toho že by nějak ztrácel čas. To bosému pošťákovi dovolovalo se vydat na cestu na lehko, jen s minimální zásobou vody a trochou sušených ryb jako zákusků. Čerstvá dešťová voda byla nachytána do bambusových sudů podél cesty, které tam dopředu myslící cestovatelé promyšlené v určitých vzdálenostech rozestavěli.

Celá trasa měla sedmdesát mil vzdušnou čarou - jak rackové letí - ale různé ty zákruty a překážky to udělaly mnohem delší. Tak jako tak - bosý pošťák to obvykle zvládl za tři dny.

Cílem druhého dne byl úkryt na pláži v místě, kde dnes stojí Fort Lauderdale. Ve středu došel až na South Beach a překročil Biscayne Bay do Miami. Zpáteční cesta začala za úsvitu ve čtvrtek. V neděli pošťák odpočíval, zatímco dopisy, které přinesl z Miami byly nakládány na vlak na konečně stanici železnice v Jupiteru.

Bosí pošťáci se svými službami skončili v roce 1893, když byla železniční trať postavena až do Miami. Historici od té doby identifikovali řadu lidí, kteří dopravovali postu chůzi po pláži - ale nejslavnějším bosým pošťákem se stal ten, který svou poštu nikdy nedoručil. James E. Hamilton "The Barefoot Mailman" byl jeden z mnoha bosých pošťáků a když jednoho dne došel k Hillsboro Inlet na dnešní Pompano Beach, tak zjistil, že jeho loďka byla použita někým jiným a zanechaná na druhé straně úžiny. Tak se svlékl a začal plavat na druhou stranu, aby s loďkou přijel pro pytel s poštou. Nikdy k loďce na druhé straně nedorazil. V lepším případě ho proud odnesl na širé moře, v horším případě ho sežral žralok.

Pytel s jeho poštou byl nalezen neporušen na břehu, kde jej zanechal. V dnešních dobách je v místě stezky, kterou bosí pošťáci používali, Highway 1A1.