Zaří 2013

O Češích a Papuáncích

Ross Hedvicek

Četl jsem nedávno o výzkumech amerického antropologa Marvina Harrise v horách Papui-Nové Guineje. Tamější hory jsou místem, kde lze nalézt jedny z nejpodivnějších letišť na světě. Všechna ta letiště jsou vybudována místními obyvateli, Papuánci, ozdobenými náušnicemi v nose a peřím na hlavách (vybavuje se mi lidová písnička že Slovácka "jenom někteří, kteří majú na hlavách červené peří!"), kteří jsou stále jednou nohou v primitivní minulosti.

"Zaměstnanci" těchto podivných letišť vyhlížejí do světa moderní technologie, pátrajíce na obloze po nákladních letadlech, jejichž přílet očekávají už téměř půl století. V noci budují ohně, aby osvětlili hrubé přistávací dráhy vysekané v džunglí. Každé to "letiště" nápadně připomíná spojeneckou leteckou základnu z doby druhé světové války, včetně hangáru, rádiové místnosti, vysílací věže a dokonce i jakýchsi maket letadel, všechno vyrobeno z dřeva, palmových listů a bambusu.

Antropolog Marvin Harris to vysvětluje takto: "Papuánci očekávají přílet důležitého letu, nákladní letadlo naplněné konzervami, oblečením, tranzistoráky, hodinkami a motocycly. Letadla budou pilotována předky z minulosti, kteří se vracejí zpátky k životu. Tak proč jenom to zpoždění? To je divné! Opeřený Papuánec vchází do rádiové místnosti a vydává instrukce do "mikrofonu" vyrobeného z plechovky. Vzkaz je odeslán skrze anténu, tvořenou liánou a jakýmsi plazivým vínem: ,Jak mne slyšíte? Přepínám!´"

Jinými slovy - domorodci očekávají, že jejich mrtví předkové jednoho dne přiletí "domů" a rozdělí se o "kořist", či o výsledky jejich nadpřirozeného nákupního výletu. Tyto primitivní "Cargo cults", jak jsou nazývány, nezlomnou víru, že "ti, kteří nabyli bohatství, mají povinnost to bohatství rozdělit mezi ostatní", popsal Marvin Harris. Základem tohoto primitivního rovnostářství je skutečnost, že v papuánských primitivních podmínkách všichni mají více či méně stejnou fyzickou sílu. Z čehož dále vyplývá, že pro jedince je téměř nemožné nashromáždit více "dobrých věci, které život poskytuje ", než on či jeho bezprostřední rodina je schopna účinné ochránit. Kdykoliv někdo v primitivní společnosti získá něco, o co by měli jeho sousedé zájem, musí to buď úkryt nebo rozdat. (A teď zkuste na tuto premisu aplikovat známou situaci z Česka, kde jeden soused má kozu. Ten druhý by mohl mít svou kozu, ale on si radši přeje, aby tomu prvním sousedovi jeho koza chcípla.) A když se tedy Papuánci snaží nějak realizovat jejich touhu po určitých věcech, jejich "selský rozum" jim radí, aby tyto výrobky či zboží obdrželi jako "dar", což následně způsobilo spontánní výskyt "cargo" kultu.

Pokusy domorodců dojít k nějakým výsledkům se setkaly s naprostým fiaskem - i když podle jejich "selského rozumu" dělali všechno správné. Mýtili džunglí pro přistávací dráhy, budovali letištní věže, natahovali "dráty" vysílaček. Všechno tak jak to mělo být - tak proč to krindapána nefunguje? Odpověď: Starý způsob chápání nových podmínek - pokud domorodci zůstanou u způsobu chápání , jak byli navykli ve staré společnosti, pak je téměř zaručeno, že porozumění moderní technologií je mimo jejich dosah. V určitém smyslu, tato paradigma, neboli názor na svět, funguje jako software - program do počítače. Umožňuje lidem zpracovat informace použitím společného vzoru, formovaného předchozí zkušenosti, která nové informace spojuje. Neschopnost domorodců spojit moderní detaily s myšlením z doby kamenné nás pak může přivést až k situacím daleko od dešťových pralesů Papui-Nové Guineje.

1. To, co dává v životě smysl, je vzor skutečnosti, který, jak lidé mají tendenci věřit, existuje. Detaily bez spojení ke "smyslu" zůstávají obvykle nerozluštitelné, nejen lidem z doby kamenné, ale komukoliv.

2. To, co "dává smysl", může být ve skutečnosti mezera či slepé místo v tomto paradigmatu chápání skutečnosti.

3. Jakýkoliv "názor na svět" (paradigma), bere v úvahu skutečnosti, důležité v ekonomických či politických podmínkách, ve kterých je paradigma vytvořeno.

4. Čím primitivnější jsou podmínky, v nichž je "názor na svět" vytvořen, tím méně skutečnosti bude realisticky pochopeno a vysvětleno, předtím než budou začleněny do paradigmatu.

5. Existující a zavedené paradigma je v podstatě nevyvratitelné jen poukázáním na důkaz, hovořící jinak. Jak napsal Keith Thomas: "takový systém víry je vybaven vzdoruschopností, činící ji vyloženě imunní vůči vnějšímu argumentu". Lidé, jejichž kultura hrubé překrucovala fakta (třeba po dobu 42 let), se vždy zuřivě brání přijmout širší a tolerantnější názor na svět, mnohdy i navzdory ekonomické skutečnosti nebo skutečnosti vojenské porážky - jak my víme: lidi z Česka nepřesvědčíš!

6. Tendence zachovat neproduktivní a nerealistické světové názory je jen zdůrazněna, když včleněné fantazie zahrnují redistribuci bohatství.

7. V traumatických dobách (války, změny sociálního systému, atd.), kdy světové názory jsou nejčastěji předmětem změn, se objevuje tendence k neracionálnímu vysvětlování události. V primitivních podmínkách, v nichž se lidské společnosti vyvinuly, funkce, které jsou nyní plněny vládami a zákony, byly nařízeny prostřednictvím náboženství a tabu systému. Rovněž mentální charakteristiky, které dříve pomáhaly lidským bytostem přežít - jako schopnost nevšímat si nedůležitých věci a nebo tendence zmatkovat pod tlakem - mohou být nyní velkou zátěží. V moderním prostředí, schopnost ekonomii a politických institucí vůbec fungovat, je závislá na rozumném vysvětlení rychle se měnících skutečností. Jestliže moderní společnost prochází traumatem, pak se legrační "cargo" kult může rychle stát nacistickou stranou.

No tak to asi je s Papuánci. A že v tomhle článku nebylo nic o Česku? Opravdu?

Srpen 1994)