Zaří 2013

Jak jsem si hrál na zahradě místo oběda

Ross Hedvicek

Následující článeček je výsledkem slovní přestřelky v diskusním listu SME-L mezi člověkem jménem Dalimil a člověkem jménem Rosta - proto jsou Dalimilovy texty označeny na začátcích řádků šipkami.

...Opatření se vztahuje i na emigranty, což znamená, že třeba emigrant, který byl v KSČ od roku 1960, kterého v roce 1966 strana vyslala učit do Ghany, v roce 1968 emigroval do Kanady je dnes je váženým profesorem na UW a Dalimilovým kámošem a svých 8 let si bude muset taky odpracovat - v ČR nebo v SR, nikoliv v Kanadě... Tak, tohle je pro mne důležité... můžeme začít diskutovat.

Rosťa

>Mluvíš o manuální práci jako o trestu.

>Dalimil

Možná bych to mohl upřesnit - mluvím o práci, která není řídící, což je většinou manuální. Ostatně je třeba se poučit i od komunistů samých (ne, nejsme jako oni, ale věděli, co je co), když člověka odsoudili k nějakému trestu, tak to byla práce vždy drsné manuální, nikdy - opakují NIKDY - to nebyla práce řídící. Možnost, že Kováč byl velkým šéfem na Kubě a v Londýně z TRESTU je absurdní - tomu může věřit jen pár idiotů na Slovensku, u kterých je to stejně

>I to je zajímavé. Co mě se týče, Standův projekt (vysílání učitelů angličtiny do Čech) je daleko důležitější než Standa odhazující bahno. Ne, že by mu to uškodilo, je kulaťoučkej. Mohl bych jmenovat další, velice užitečné věci, které Standa udělal. Tady i tam. Ovšem to se nepočítá, že jo. Protože (možná) platil členské příspěvky do nevhodné organizace.

Uznávám že Reiniš toho udělal spoustu dobrého... já bych ho navrhl na REHABILITACI jako politické vězně z padesátých let (a budeme se taky tak přetvařovat a ve skutečnosti nic pro pravou rehabilitaci neuděláme, jo?) - tím by se to vyrovnalo a polepšeným komunistům by se dostalo stejné spravedlnosti jako "rehabilitovaným" politickým vězňům.

>Nevím, jestli Stanislav Reiniš kdy patřil do KSČ či ne. Je mi to šumafuk. Já taky patřil do Pionýra, v ČSM jsem nebyl čirou náhodou. Jo, dělal jsem na ÚV ČSM, i přes to nečlenství. Dokonce jsem i bydlel v hotelu, který užívali členové ÚV KSČ, hotel Praha? Už si nepamatuju. No ten, jak tam u recepčního stolu seděl soudruh děžurný se samopalem v klíně.

No, povídej, povídej, vyžvatlej nám něco na sebe.. :-) Já ti taky něco vyžvatlám. Když jsem byl dítě pětilété, tak jsem dostal nařízeno (tedy moji rodiče), že musím chodit do PŘEDŠKOLNÍ VÝCHOVY - školky. A školka trvala do 4 hodin a v poledne byl oběd. Soudružka ředitelka školky Kolková dostala příkaz z MNV, že malý Hedvíček nebude dostávat zdarma oběd s ostatními pětiletými, ale bude vyslán si hrát na zahradu školky - zatímco ostatní děti jedly. Důvod: Hedvíček je dítě kulaka, tudíž ne dítě dělnického či proletářského původu. Moje maminka protestovala a šla i na národní výbor, že ty obědy pro mne zaplatí... ne, nebylo možno... a tak jsem si hrál během polední přestávky na zahradě školky, snědl jsem svačinku z domu, měl jsem ji v takové černé lesklé kabelce na kterou se daly přilepil obtisky! - a kopal jsem tunely v pískovišti... krásné tunely jsem udělal a uvnitř se propojovaly!

A soudružka ředitelka-učitelka Kolková (spolu s manželem Frantou Kolkem) byla o řadu let později jednou s hlavních tváří OBRODY 1968 a byla vyfocena když se znovu stavěla socha Masaryka před nádražím... a pak se to zase změnilo a Franta Kolek byl jedním z normalizátorů socialistického zemědělství po dubnu 1969... a život šel dál a já si všechno pamatoval...

Ty jsi ovšem tou dobou spal v hotelích pro ÚV KSČ a pracoval jsi pro ÚV ČSM, i když jsi nebyl členem :-))) - to je dobře...

>Žena patřila do ČSTV, hrála stolní tenis. Já taky, i když před třiceti lety. Ona snad ještě má průkazku v šuplíku. Svazarm a já nevím co ještě. Které organizace nebyly komunistické? Je zajímavé, jak v jedné stati dokážeš prohlašovat rozumné věci a ptákoviny jedním dechem.

Jo na ptákoviny jsem expert... pamatuji si (já si hlavně pamatuji věci, když jsem byl malej, není to zajímavé?), že můj kamarád, s kterým jsme hráli kuličky, Mirek Wildung měl vždycky jen maminku, tatínek se nevyskytoval - no stávaly se takové věci... a on se najednou ten tatínek objevil, původní a originální, žádný náhradník! A byl podobný Mirkovi! A byl šedivý, velice starý a byl ohnutý do pravoúhlého předklonu jako trojúhelníkové pravítko že školy. Zeptal jsem se otce, kde pan Wildung byl, otec se rozhlédl a pak mi řekl, že pan Wildung byl právě propuštěn na amnestii z Jáchymova, kde byl posledních deset let (ááá, tak proto nebyl u nás v Kojetíně, zajásal jsem) a že je stejně starý jako můj otec. Mému otci bylo tehdy 35 let. Takové ptákoviny si pamatuji - ovšem jiní třeba hráli ping-pong pro ČSTV a třeba jezdili s národopisným souborem do Francie a tyhle věci nikdy neviděli a tedy ani si je nemůžou pamatovat... how the fuck am supposed to know????

>Jo, potrestat vinné, úměrně k jejich vině. Po řádném procesu.

>Dalimil

Jojo, po řádném procesu... dál v Polní ulici - asi 20 baráku od nás, tam kde se Polní napojovala do Olomoucké ulice, tam bydlela paní Drábková a měla dva kluky Mirka a Tomáše (Tomáš byl trochu starší než já, tak s tím jsem nebyl kámoš) a jako dílem náhody taky neměli tatínka. Paní Drábková byla holička. Stříhala doma v kuchyni - za korunu. Vždycky jsme k ní přišli, ona nás ostříhala "na blba" (což je dnes oblíbený účes U. S. Marines a říká se tomu "buzz-cut") a zase jsme šli... A i pan Drábek se jednoho dne objevil. Ne tak šedivý, ale stejně pokřivený... kdosi nám na ulici říkal,