Říjen 2013

Jak jsem byl pomocníkem Veřejné bezpečnosti

Ross Hedvicek

Bylo tu zase horko, dneska v sobotu. Tropický horko. Takový to horko, že když vylezete z auta a slunce vás seshora praští do hlavy a tlačí a tlačí, že máte nutkání lehnout na zem a vplížit se pod auto a tam to nějak přežít.

Seděli jsme s kamarádem Igorem (víc vám nemůžu říct, on je tady pod Witness Protection Program) v jeho kanceláří v Punta Gorda, z jedné strany záliv moře - moře, to je ta strašlivě modrá věc - z druhé křižovatka bez světel a na jednom rohu corner store. A tak spokojeně cucáme Margaritu - to není ženská, to je nápoj, pozorujeme cvrkot venku, jak tam dva policajti běhají po trávníku a snaží se nasadit pouta jednomu bamákovi. V tom horku, hrůza! Ale sledovat to za oknem, kde je klimatizace, to je docela zábavné. Ale oni ti policajti jsou všechno kluci mladí, cvičí kulturistiku, tak co by se neproběhli, ne?

Nakonec ho dohonili, povalili na zem a sedli si oba na něj a pak mu teprve nasadili želízka. Pak ho zvedli, oprášili, zeptali se "are you o.k.?" (to taková americká specialita, tady tě praští pendrekem nebo tě střelí do břicha, ale nezapomenou se tě zeptat "are you o.k.?") a jemně ho vzali pod paží jako nás to učili v Přerově v sále v Pivovaře, kde jsme chodili do tanečních, a vedli ho do policajtského auta. Později nám jeden z těch policajtů řekl, že bamák jel na motocyklu, do někoho drcnul a ujel - nic moc. Takže policajti pomohli lumpovi do auta, aby se nepraštil do hlavy - a to je další taková americká zvláštnost - tady když vás zatýkají, tak neváhají vás povalit na zem, praštit pendrekem, nebo vás tím pendrekem škrtit, či dokonce postřelit - ale když vás už mají v poutech a strkají vás dozadu na zadní sedadlo auta, tak vždy neopomenou vám takhle položit ruku na hlavu, aby zajistili, že se nepraštíte do hlavy když vlézáte do auta - ohleduplní hoši! I love America!

A nejsem sám kdo si to chválí - pamatuji jak Jakov Smirnov, čerstvý emigrant z Moskvy, říkal že prý se mu na Americe nejvíc líbí ty výstřely do vzduchu. A na udivené ksichty vysvětloval, že tady v Americe vystřelí vždy do vzduchu, aby varovali vás. Kdežto v Rusku zastřelí vás - a to varuje ty druhé!

No a tak zrovna strkají bamáka v poutech dozadu do auta - když v tom BUM! Rána jak hrom! Policajti jen poskočili. Tak čtyři pět metrů za jejich zadky se čelně srazila dvě osobní auta - jejichž řidiči se pochopitelně dívali, co to tam ti policajti dělají - v angličtině je na to výraz "rubber-necking" a nečuměli na cestu. Auta na sračku. Takže jsme odložili margarity a šli jsme pomoct. Tady je bližní v nouzi, tak je nutno pomoci - nejsme nějací Slováci nebo Češi, ne? (Igor se narodil v Hradci Královém).

Záchranku nebylo třeba volat, to udělali policajti z auta a tak když jsme nabídli policajtům pomoc, uložili nám zorganizovat traffic, protože křižovatka byla state road a jezdilo jedno auto za druhým, lidi na pláž, turisti co nemají zbraně, vyřítíme se z lesa na ně a tak. Fronta už se začala dělat až na obzor. A teď to přišlo - policajt vytáhl z kufru auta dvě vesty, taková fluoreskují zelená barva s velkým černým nápisem DEPUTY SHERIFF a dál nám je. Ha! Právě jsme byli DEPUTIZED!!!! To jsem naposledy viděl v nějakém filmu z divokého západu. Podívali jsme se s Igorem na sebe a s úsměvem od ucha k uchu jsme si vesty s nápisem DEPUTY SHERIFF oblékli (oba dva jako obvykle sandály a šortky, pistole žádné, laso žádné, ostruhy žádné, to se asi na boso stejně nenosí) a z s velkým gustem jsme šli "organize traffic".

Zorganizovat traffic nebylo nic těžkého, prostě jsme vpochodovali to prodejny aut na druhé straně, z titulu naší funkce - ANO, FUNKCE!!!! - jsme nařídili majiteli, že musí odjet s pár autama, aby se vytvořila ulička a tou uličkou mohla projíždět auta, která nemohla projet po ulici, kde se srazili ti dva blbci a všechno blokovali. Pak jsme se postavili každý na jedné straně a máváním rukama - můžeš nebo nemůžeš - jsme řídili dopravu. Už dlouho jsem nezažil takový pocit MOCI nad svými spoluobčany..., už teď chápu, proč Havel chce být pořád znova a znova prezidentem..., to je droga... Mezitím nehoda probíhala podle pravidel - řidička auta, co to zavinila, nebyla zraněna a protože nemohla otevřít zkroucené dveře, tak vylezla oknem a šla za mnou žebrat cigarety. Jsa nekuřák žádné jsem neměl, což jsem ji řekl a dodal, že v jail stejně žádné nedostane, tak ať si rovnou odvykne. Vyvalila na mne oči při slově "jail" (vězení) a začala brečet. Pokusil jsem se ji uklidnit vysvětlením, že to v jailu není tak špatně, že tam dostane najíst a že si akorát musí dávat bacha, aby ji bachařky nezmlátily nightstickem a nebo aby ji spoluvězeňkyně-lesbičky neznásilnily. Ženská zkrabatila ústa směrem dolů, začala brečet přímo usedavě, jako kdybych jí řekl, že devizový příslib nedostane a ona už mezitím prodala nábytek a pohádala se s příbuznými - a šla si vyptat cigarety jinde.

Osádka druhého auta, ti co vůbec nic nezavinili, byla dotlučena značně. Nevinný to vždycky při nehodách odskáče hůř. Spolujezdkyně měla volný pás - a tak hlavou udělala velkou bouli do předního skla a krvácela z hlavy, a řidič rukama pokroutil volant k nepoznání. Přijeli hasiči, vypáčili dveře, nasadili jim obojky na krk, položili je na prkna a odvezli. Tím zajímavější divadlo skončilo.

Zhruba ve stejnou dobu nám nad hlavama přeletěla policajtská helikoptéra a za minutku dostal jeden z policajtů vynadáno přes vysílačku od svého supervisora, jak to že dovolil dvěma "civilians" organizovat dopravu. Policajt sice namítl, že jsme byli řádně "deputized", ale náčelník zavřeštěl přes walkie-talkie, že si není jist, jestli jsou na to pojištění. Tak jsme zase odevzdali vesty, velmi veřejně ukázali prostředníkem právě ruky na znovu prolétající helikoptéru, bylo už stejně po celém divadle a odtahová služba už smýkala autama na kraj cesty a nakládala je na truck - a šli jsme si zase sednout do klimatizované kanceláře za kouřové okno.

Za chvíli se v kanceláří objevil policajt, velice se omlouval, že jsme byli tak rychle zbaveni funkce a velmi děkoval za pomoc, že by to bez nás nemohl všechno zvládnout. A chtěl vědět naše jména - podezřívavě jsem se zeptal, zda budeme za naší "good will" ještě i "arrested" - ale byl jsem ujištěn, že ne. Právě naopak, že prý dostaneme "letter of commendation" od našeho police department, jací jsme vzorní občané. Byl jsem dojat. Dám si to zarámovat. No a tak jsem byl asi hodinu vzorným občanem a pomocníkem Veřejné bezpečnosti.