Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Říjen 2013


Filipika na obranu Niagary - aneb Breiner o tom ví prd.

Ross Hedvicek

Peter Breiner se takto vyjádřil v posledních Javorových listech: Na čo chodit do Buffala, aj tak su vraj Niagárske vodopády krajšie z kanadskej strany. Neviem posúdiť, díval som sa len z kanadskej, konkrétne osemnásťkrát. Niežeby sa mi tak páčili, ale každý návštevník Toronta vyžaduje exkurziu. Tento rok sa mi podarilo odolať všetkým žiadostiam a mienim v nastúpenom kurze pokračovat. Pusťte si do vane poriadne silný prúd vody a máte zhruba to isté, akurát nemusíte predtým sedieť dve hodiny v aute a šoférovat úplne nudnou krajinou. Zaujímave je, že nik z tých, čo už Niagaru videli, sa tam nechce vrátiť samozrejme, neprizná sa, že sa dal napáliť a že tam nebolo nič. Ved čo už to môžu být za vodopády na úplnej rovine? Predsa na to, aby mohlo niečo odniekial padnúť, musí byť nejaký kopec, alebo okno, alebo aspoň niekto, kto to bude zhadzovať. Já si myslím, že to celé vymysleli nejakí šikovní obchodníci, ktorí boli zúfalí, že žijú na široko-daleko najnudnejšom kuse zeme a nemajú nič, čo by mohli ohradit plotom a vyberať vstupné. A tak nahovorili luďom, že tento kus riečky Niagary je úžasná svetová atrakcia, čo je legitímny dovoď na to, aby už parkovisko stálo 11 dolárov.

Co si o tom myslím já:

Breiner ví prd. Jediné, na čem jsem ochoten se s ním shodnout, je, že Kanada má nehorázně zhovadilou vládu - která v posledních letech velice připomínala vládu českou nebo slovenskou - ano, tu Mečiarovu. To jo, ale jinak všechno špatně. Cesta z Toronta k Niagaře NENÍ cesta nudnou krajinou, ale cesta po poměrně rychle QEW (Queen Elizabeth Way) dálnici, které sice začíná v městě jménem Toronto, ale krajina je veskrze příjemná. Vede celou dobu po břehu jezera Ontario, jezero tak velké, že nevíte, zda je to moře nebo ne. Trochu lepší výhled získáte po vyjetí na most v Hamiltonu, z leva krásný výhled na jezero, konce pořád nevidno, jen zleva zezadu je někdy možné zahlédnout CN Tower nebo i SkyDome v Torontě, z pravé strany je zajímavý výhled na hamiltonské železárny, což je něco, jako kdyby VŽKG, NHKG a VSŽ byly zhuštěny a postaveny na břehu jezera. Most má 4 jízdní pruhy v každém směru, na příjezdech ještě víc. Za mostem už začíná kanadská malebná vesnice jménem Stoney Creek a za ním další městečko jménem Grimsby.

A pořád jedete po dálnici po břehu jezera Ontario, na právě straně se táhnou vinice jako někde v Székesféherváru, kopce napravo jsou tzv. Niagara Escarpment, který se táhne od Finger Lakes a Letchworth Státě Park v New York státě (další krásný výlet) přes Niagarské vodopády, které tím vlastně vytvářejí, podél břehu Ontaria, až nahoru na sever k Flowerpot Island nad Tobermorry.

Kousek za Grimsby je mezi dálnici a břehem jezera nacpáno místo zvané Prudhomme Landings, plné restaurací a turistických atrakcí jako Wet'n'Wild - býval tam i TIVOLI - Miniatur World, neboli slavné světové budovy (i Kreml tam byl) v zmenšené podobě pod širým nebem, než to tedy přestěhovali do Niagara Falls. Byl jsem tam s dětmi mockrát.

Kdyby vás napadlo odbočit vpravo (místo vlevo na Prudhomme Landings), tak byste dojeli k místu pod escarpmentem jménem Balls Falls - jak název napovídá jsou to kulaté vodopády. Oblast je velice pěkně upravena pro pikniky a takové atrakce a je tam muzeum prvních usedlíků v té oblasti, starý mlýn, starý kostel, starý srub původních settlerů.

A pak už začíná St. Catharines, příjemné město, plně zeleně, říká se mu Garden City - zahradní město - město, kde obloha je nějak níž a mostu přes Wellandsky kanál se říká jednoduše Skyway - protože vede přímo do nebe. Při vjezdu do St. Catharines se hned na prvním exitu dá odbočit na Ontario Street a k jezeru. Dojedete do předměstí St. Catharines známému jako Port Dalhousie (místně vyslovováno jako "pordalusi") a tam je opravdu krásně, jejda tam je krásně.

Port Dalhousie je místo, kde do jezera Ontario ústil starý Wellandský kanál, a bylo tam pár textilek a tak. Dnes je to rekreační oblast, kde se konají závody osmiveslic jako v Oxfordu, pořádají se tam každoroční oslavy Canada Day - což je prvního července a večer je tam ohňostroj odpalovaný z konce mola, co vede téměř kilometr do jezera a obyvatelstvo sedí na pláži a dělá uuuuuuuu a aaaaaaaaaa. A v na trávě u pláže tam stojí historický Port Dalhousie Merry Go Round - neboli kolotoč - kolotoč je to natolik vzácný a historický, že okolo něj postavili celou betonovou budovu s automatickým hasicím zařízením - sprinkler systémem. A na víkendy během léta se kolotoč stále používá a jedna jízda stojí pořád jen 5 centů - taky jsem se okolo toho kolotoče nalítal s kamerou a fotil své malé děti, co se tam vozily - příjemné vzpomínky. Ve zrušeném kanálu je přístav a lodí a plachetnic je tam požehnaně - je to velice příjemná procházka po molu okolo mariny a dál k jezeru.

Zpátky po Ontario Street se dostanete do St. Catharines. Nejstarší ulice, takový Yonge, je v St. Caths St. Paul Street. Ulice mající pro mne osobní příchuť, protože když jsem přišel do Kanady, tak jsem na St. Paul bydlel. V Hotelu Leonard. Starý, špinavý hotel, jako Chelsea v New Yorku, na střeše obrovská reklama, po stranách železné nouzové úniky s padacími schody. Aroma doby před 50-60 lety. A dole v klubu hrál blues David Wilcox. Já jsem nevěděl, kdo to byl, a on na mne koukal téma svýma telecíma opileckýma očima a zpíval "Read Between The Lines" a já četl.

St. Paul má typickou čtyřproudovou dopravu - tedy ve dvou krajních pruzích se parkuje a ve vnitřních se jezdí, ale ten feel, ten je tam pořád jak z minulého století. Budovy s vysokými štíty a za těmi štíty vůbec nic. Pamatujete si tu úvodní scénu že Sedmi statečných? Jak Yul Brynner a Steve McQueen vezou toho nebožtíka na Boot Hill tou dlouhou ulici a Brynner kočíruje a McQueen hlídá s flintou, z kterého okna té dlouhé ulice na ne někdo vystřelí? Takové budovy lemují obě strany St. Paul Street v St.Catharines, budovy z dob divokého západu. Jen trochu přimhouřit oči a slyšíte Bernsteinovu muziku a vrzání kol pohřebního vozů a praskání biče a Brynneruv pobízení koní "Yeeeeee-haaaaawww!"

A my tam na té ulici byli jako čerství emigranti, druhý den v Kanadě, úplný kolotoč dojmu a vjemů. A na konci ulice bylo hračkářství, hračky, které neměli ani v Česku, ani nikde jinde. Práci jsme neměli, tak jsme dovnitř ani nelezli, ale děti se chtěly podívat aspoň do výkladu. Ve výkladu stala poměrně velká mašinka a čtyři vagónky a měla udělané koleje po celém výkladu. A zevnitř výkladu byla z jakési kovové fólie vystřihnuta malá ruka, což bylo znamení, že když k tomu dáš zvenku ruku, že se ten vláček rozjede. A tak jsme k tomu hračkářství pak chodili ještě několik dní a moje malé děti přikládaly své malé páčky na sklo výkladu a vláček jezdil a jezdil a jezdil. A mně bylo dobře. A všechno, co jsem si tehdy přál, se mi později splnilo.

A když se vrátíte zpátky na QEW, tak po skyway přejedete nový Wellandský kanál a můžete buď nalevo do Queenstonu, kde je Brock Monument připomínající bitvu mezi Kanaďany a Američany v roce 1812, kde Laura Secord, skrývajíc se za krávu, zradila důvěřivé Američany zlým Kanaďanům. "To byla zlá osoba?", ptalo se mne dítě. "Ano, velmi zlá, zrádná svině, prostě bába Šalgovič!" - vysvětlil jsem. Dítě to chápalo. Za Queestonem je už jen Niagara-on-the-Lake, bývalé hlavní město Upper Canada a historické místo, kde žije jen asi 5 tisíc lidí a přesto tam mají 5 divadel - a každý rok divadelní Shaw Festival. Jiné podobně místo v Kanadě, kde je neúměrně mnoho divadel je Strattford - jeden z důkazů, že ti co říkají, že v Americe/Kanadě se nedá chodit do divadla nevědí o čem mluví. Strattford je divadelní overkill.

A když pojedete vpravo, tak dojedete do Niagara Falls. Abych se tedy vrátil - doufám že už si nemyslíte, že ta krajina mezi Torontem a Niagara je tak nudná, jak se vás Breiner snaží bulíkovat? Už první věc, která zaujme vaši pozornost, je mimoúrovňová křižovatka před Niagara Falls. Ona musí zaujmout, protože když nedáváte pozor, tak jste hned ve Fort Erie, nebo Lundy Lane místo u vodopádu. Do Niagara Falls se sjíždí z kopce, jedete ulicemi, podvědomě čekáte vodopády uprostřed zeleně a lesa a oni si to zatím ty vodopády temně hučí uprostřed města! Vlevo podél cesty za stromy začnou vykukovat Americké vodopády a pokračujete dál a před vámi se objevuje Kanadský vodopád a vlevo od něj je to parkoviště, kde ten ťulpas Breiner platil 11 dolarů. Ťulpas je proto, že kdyby před tím parkovištěm odbočil vpravo znovu mírně do kopce, tak by dojel na parkoviště u kina IMAX pod Skylon Tower - kde je parkoviště úplně zadarmo, je tam parádní rozhled a po schodcích se dá sejít dolů k vodopádům. No komu není shůry dáno... musí platit 11 dolarů.

Turistických atrakcí je v Niagara Falls nepočítaně. Dvě obrovité věže, Skylon a Minolta Tower převzaly vyhlídkovou funkci staré Kodak Tower v zábavním parku. V podzemí Skylon Tower je podobný zábavní park s elektronickými hrami jako je třeba v Torontě pod CN Tower, ale hlavní zajímavosti jsou soustředěny na ulici jménem Clifton Hill, protože vede prudce do kopce. Je tam všechno, od Madame Tussaud's Museum, a Guinness Museum of World Records, Elvis Presley Museum, Ripley's Believe It or Not Museum až po Houdini House a Dracula House.

Ovšem to je jen pro turisty, pro nás, kteří jsme byli místní, byly Niagara Falls místo, kde jsme byli každou sobotu a neděli v parku, měli piknik, snažili se pochopit nepochopitelná pravidla baseballu, dělali barbekju, v pavilónku uprostřed louky hráli nějací virtuózové cosi na housle a cello, co to bylo, nevím, děti si tam hrály na trávníku fotbal a já ležel na dece na trávě - a sto metrů ode mne hučely Niagarské vodopády. Pro mne jsou Niagarské vodopády místem klidu, míru, spokojenosti, jedno z míst, kde jsem byl doma - takový warm and fuzzy feeling.

Takže ještě jednou - Breiner ví o Niagaře prd. Je pořád u Hřmících vod cizincem.



Zpátky