Říjen 2013

Přehrada Bystřička

Ross Hedvicek

Když se můj otec v polovině padesátých let vrátil po třech letech od pétépáků, vrátil se jako vyškolený zedník a řemeslník všeho druhu. Jako kulak mohl dostat práci jen ve strojní traktorové stanici, kde jezdil traktorem. Napřed traktorem škodovkou a potom zetorem, takovým obyčejným Zetorem pětadvacítkou. S traktorem Zetor Super 50 nikdy nejezdil - to byl nový socialistický stroj a kulak by se v novém supru nevyjímal dobře a tak suprem mohlo jezdit jen těch pár komunistů, co v té estéesce byli. Tak rozhodl Polda, Ivan, zvaný "brigadýr", vedoucí strojní traktorové stanice, a tak to bylo.

Jenže pak budovy, kde dřív byla estéeska, zabraly nově vytvořené VŽKG - Vítkovické železárny Klementa Gottwalda, to bylo pořád ještě za Zápotockýho a Gottwald byl furt ještě ve flóru. A estéeska musela pryč, protože železárny měly kovanější komunisty. Normálně bylo nemožné, aby kulak (tedy zemědělec) dostal zaměstnání v průmyslu - komunisti na to dohlíželi, ale se vším tím stěhováním železáren do estéesky se stalo, že můj otec se stal z traktoristy zaměstnancem VŽKG s kvalifikací "rovnač pil" - když se pila ohně, tak se do ní bací kladivem a ona se narovná.

Ve skutečnosti to bylo tak, že VŽKG začaly stavět podnikové chaty na přehradě Bystřičce, a otcovo všeumělství pro komunisty bylo důležitější než trestáni kulaka tím, že ho budou nutit jezdit traktorem v STS. A tak jsem často pobýval jako malý hoch s otcem na výstavbě podnikových chat na přehradě Bystřička, kousek od Valašského Meziříčí a později i na výstavbě dalších podnikových chat ve Chvalcově blízko Bystřice pod Hostýnem. Vždy jsem chtěl pomáhat, někdy mne nechali, někdy ne. Jednou, aby se mne zbavili, mi dali kýbl s maltou a zednickou lžíci s návrhem, ať neotravuju a jdu omítat, maltu mám v kýblu, lžíci taky, tak co.

Ty chaty byly tři vedle sebe - a tehdy ještě měly záchody venku, tři kadibudky, jako když si představíte typický dřevěný venkovský záchodek stojící na rohu hnojiště, jenže tenhle byl trojitý, tři vedle sebe, v jednom šiku, semknuté jako rolníci, dělníci a pracující inteligence, a stály na betonové žumpě a natřené takovou zeleno-béžovou barvou. A já jsem se odebral za ty záchody, na tu přečnívající žumpu a začal jsem ty dřevěné záchody, natřené acetonovou barvou omítat z mého kýblu s maltou. Pravidelně pleskání na zadní stěnu záchodu vzbudilo zvědavost jednoho z uživatelů a tak jsem byl objeven. Pochválen jsem nebyl, potrestán taky ne - ale přesto jsem dospěl k nezávislému rozhodnutí, že se v životě budu věnovat něčemu jinému než omítání záchodu - a ještě zezadu. Byl jsem odeslán do vyhnanství dolů k potoku pod chatami, kde jsem se začal zabývat budováním přehrad. Nikdo si nestěžoval.

Inspiraci jsem měl, Bystřička má velikánskou přehradu, ne sypanou, ale zděnou, z obrovských kvádrů kamene, je to přehrada tzv. údolního typu, kdy se přehrada ve tvaru oblouku opírá svými boky do protějších kopců. Proto tam ten oblouk je vystrčený směrem do té masy vody, aby ta voda na to tlačila a držela všechno vcelku - asi jako oblouková klenba starého mostu v Mostaru - dokud ho válka nezničila. Ten most přežil Turky, Němce - ale pár komunistických Srbů už nepřežil. Ale zpátky k Bystřičce. Na té přehradě bylo zajímavé, že ačkoliv stála mezi dvěma dost vysokými kopci, že neuzavírala úzkou škvíru na konci, ale nechávala mezi přirozenou roklinou a vlastní přehradou ještě kus místa, kde nebylo vůbec nic - bylo to srovnané s vysetou trávou, pár stromků tam stálo - takový nevyužitý prostor, tolik místa k ničemu - prázdné podpřehradí. Až po nějakém tom dumání jsem usoudil, že je to kvůli nějakým fyzikálním zákonům, že až tam u konce by přehrada neměla dost místa se pořádně zapřít a rozkročit se, aby vydržela tlak masy vody. Nejspíš to tak bylo - jinačí vysvětlení neznám. No, krásná přehrada to byla, moc krásná, postavili ji někdy v třicátých letech a stojí tam dodnes. Moc se mi líbila, tehdy jsem ještě nevěděl, že existuje nějaká Hoover Dam, ale Bystřička mi připadá veliká i dnes, kdy už to vím.

V přehradě u hráze byly takové velké zlaté rybičky - možná to byli nějací žlutí kapři, co já vím, ale z té výšky to vypadalo dobře. A z boku na pláži - no jo, já vím, že pláže v Česku nejsou to pravý ořechový, ale co mají dělat? - se půjčovaly lodičky, za 5 korun veslice do které vešlo 6 lidí na celé odpoledne. Na druhém břehu bylo letní kino - první letní kino, které jsem kdy viděl, byl jsem jim nadšen! Moje ambice pak dlouho byla být zaměstnán v letním kině - třeba jako topič. Ideální job - v létě se netopí a v zimě se nehraje. A v osmašedesátém jsem v tom letní kině viděl film s John Waynem - Na sever Aljašky (North to Alaska), bylo to s titulky - a krákoravý hlas Johna Waynea zněl anglicky po valašských kopcích. Bylo to zajímavé.

A zhruba 10 let předtím, v padesátém devátém, byla velká voda a hladina v přehradě stoupla až k vrcholu hráze. Po hrázi jsme s otcem přebíhali na druhou stranu, celá hráz se chvěla, ale voda přes tu hráz nepřetekla, protože to bylo postavené tak, že za kopcem v jednom rohu byl takový přepad s kaskádami pod tím a kde voda přepadala - s hukotem, který mi připadal obrovský. Tehdy jsem nevěděl, že jednou budu bydlet u Niagary a Niagara mi vždy bude připomínat Bystřičku v roce 1959.

Ale onen zdánlivě nelogicky kus prázdné plochy dole pod hrází, mi ležel v hlavě dost dlouho, celé roky, možná i dekády to byly. Pak jsem na to zapomněl a přemýšlel na úplně jiných věcech. Jako třeba, proč vlastně je Česká republika v NATO? Vždyť přece Česká republika nemá žádnou kvalifikaci, zásluhy, ani přednosti, proč by v NATO měla být? Celý stát je řízen komunisty jako Zeman, parlament řídí marxistický ekonom Klaus, na pražském hradě sedí blábolící pomatenec Havel, armáda je pořád řízená stejnými komunisty jako před 1989, kteří s každým vojenským tajemstvím hned běží za Rusy. Češi a lampasáci byli obzvlášť vždycky krysy zrádný, prašivý... proč tedy?

A pak mne to napadlo - Česká republika je jako ten prostor k ničemu před hrází přehrady Bystřičky - neužitečná a nedůležitá plocha země, dobrá akorát tak k venčení psů, ale v širších souvislostech to snad dává smysl. A možná by taky, po vzoru přehrady Bystřičky, nebylo špatné ten kus země na nic prostě srovnat buldozery, osít trávou a zasadit pár stromků... vypadalo by to pěkně, ne? Jako na Bystřičce pod hrází.