Říjen 2013

Heslo: Upravenec

Ross Hedvicek

Tak jsem se taky stal wikipedistou. Ne, to není nějaká politická strana, ani u toho nemusíte šlapat do pedálů a potit se u toho. Je to internetová encyklopedie, průběžně vytvářena a zdokonalována uživateli internetu samými. Je to zase americká akce, jak jinak, ale má i českou jazykovou pobočku, na adrese http://cs.wikipedia.org.

Jako ochrana před zneužíváním a vandaly je česká Wikipedie řízená skupinkou tzv. správců, mladých lidí z ČR, kteří jsouce děti svých rodičů, dohlížejí na pořádek, blokují vandaly a přísně sledují, aby tam náhodou někdo nenapsal něco proti něčemu, hlavně tedy ne proti Havlovi a Klausovi.

To mi bylo jasné hned od začátku, a tak jsem nic takového ani nezkoušel. Vandalismus sám nemám rád, v tom problém nebyl. Ale i tak jsem se stal přínosem pro českou Wikipedii, a založil jsem jim tam řadu hesel, které tam vůbec (úmyslně?) neměli. Nikdo mne za to nechválil - tak se musím pochválit sám. Co člověk neudělá sám...

Založil jsem jim tam nová hesla Bratři Mašínové (nebylo to tam, prý to nebylo encyklopedicky významné), Vladimír Hučín (dtto), Petr Cibulka (dtto), Emigrace (dtto), Kolaborant (dtto), Jan Novák (spisovatel), Jiří Vaněk (dtto), Jan Šinágl (dtto), Ota Rambousek (dtto), Ota Ulč (dtto), Peter Breiner (dtto), Stanislav Reiniš (dtto), Thomas Jefferson (dtto), Zbyněk Janata, Václav Švéda, Zdena Mašínová a dalších asi 40 hesel.

O téměř každém hesle místní svazáci (= správci) vyhlásili hlasování o smazání (o Šináglovi a Vaňkovi dokonce dvakrát). Většinou v hlasování neuspěli. Ovšem smazali má hesla o dvou katolických knězích, Haně Catalánové, CS-magazínu, bez udání důvodů smazali mé heslo o Barbaře Masin (autorka knihy Odkaz) a heslo Lůza, kde jsem vysvětloval co to "lůza" je. Prý to bylo urážlivé. Ovšem, v době psaní toho článku tam měli i hesla jako "Šulín" a "Píča" a nebylo žádné zmínky, že by někdo chtěl hlasovat o jejich smazání. To víte, stará dobrá východoevropská kultura...

Mnou založena hesla byla dodatečně doplněna a pozměněna dalšími uživateli (což je princip celého nápadu) a jsou tam dosud. Ovšem, má osvětová činnost jako obvykle nezůstala bez zasloužené pomsty ze strany českých vlastenců. Velmi brzy jsem se dočkal i hesla sám o sobě. Byl jsem tam popliván a pošpiněn jak to jen šlo, prohlášen za spammera, obviněn z kriminální činnosti jako údajný spolupachatel a příjemce kradených salámů od Paroubka, objevily se tam o mně zcela falešné informace, včetně vymyšleného data narození a fotografie, kde jsem nebyl já, ale můj dnes již zemřelý přítel Edward Smith. Takže jsem pro změnu zase já měl zájem o smazání tohoto hesla plného lží a nesmyslů, ale byl jsem přehlasován právě oněmi mladými správci-svazáky, kteří to viděli jako bezvadnou vendettu proti zlému emigrantovi Hedvíčkovi. Správci jsou většinou anonymní a skrývají se pod pseudonymy - opět ... jak české, že ano!

Správce s pseudonymem Pastorius během hlasování dokonce napsal, že Hedvíček je stejně už starý a určitě brzo umře a pak bude možno si v hesle o něm psát, co správci uznají za vhodné. To víte, stará dobrá východoevropská kultura...

Ovšem vzdělávání barbarů z východní Evropy nesmí přestat, nelámu nad nimi hůl. Vzdělání a trénink je všechno - i ten květák je jen vycepované zelí! A tak jsem začal tvořit úplně nové heslo, které v české Wikipedii pořád není a to heslo Upravenec. To, co můžete vidět níže jsem do Wikipedie původně vložil, to co můžete právě teď vidět na adrese http://cs.wikipedia.org/wiki/Upravenec je to, co z mého hesla zůstalo po doplňování a útocích českých vlastenců.

Heslo: Upravenec (encyklopedické heslo)

Upravenec je velmi specifický český výraz, nevyskytující se v angličtině a většině dalších jazyků a označuje osobu, která nelegálně emigrovala z ČS(S)R mezi lety 1948 až 1989 (ale hlavně mezi lety 1968 až 1989) a po získání občanství jiné země (většinou Kanada, Austrálie a země západní Evropy) se tato osoba obrátila zastupitelský úřad stále komunistické ČSSR, se žádostí o umožnění beztrestného cestování do ČSSR. Jde tedy o případ osob, u kterých došlo k morálnímu a charakterovému selhání a začaly kolaborovat s nepřítelem.

Tento proces zaveden až v roce 1977 na základě směrnice MZV č. 58 ze 16. března 1977, která umožňovala emigrantům upravit si vztahy k ČSSR. Upravenci museli za tuto akci zaplatit, žádat o milost prezidenta ČSSR, napsat omluvný dopis a museli se zavázat, že nebudou odebírat žádné exilové časopisy, kupovat exilovou literaturu a posílat děti do exilového Skautu. Probíhalo to takto:

1) Potenciální upravenec s čerstvým zahraničním pasem obvykle napsal plačtivý dopis na ambasádu ČSSR v zemi, ve které bydlel, s dojemným příběhem, jak nikdy nic neřekl o ČSSR špatného a jak jsou jeho staří rodiče v ČSSR nemocní a jak by je rád uviděl. Kódovým výrazem bylo, že by si rád "upravil vztahy k ČSSR" - a odtud pošel výraz "upravenec". Někdy se používalo i výrazu „vyvázat se“ – čestina je užasná věc...

2) Ambasáda ČSSR (v některých případech tyhle věci vyřizoval konzulát) promptně odpověděla dopisem s vysvětlením, jak na to. Nejdřív musel žadatel poslat doporučený dopis prezidentu ČSSR, tedy Husákovi, a požádat o milost - tedy prezidentské odpuštění zločinu opuštění ČSSR. V naprosté většině případů bylo žádosti o milost během pár týdnu vyhověno. Bylo to ovšem podmíněno tím, že žadatel zaplatil konzulátu částku v dolarech či markách, údajně za účelem "zaplacení vzdělání v ČSSR" ve výši, kterou na místě určili příslušní konzulární úředníci/StB. Částka byla obvykle ve výši od třech do deseti tisíc dolarů. (Wikipedista -jkb- se zmiňuje o "něco přes tři tisíce marek" - asi byl bez vzdělání, tak ho to vyšlo tak lacino.) Částka byla většinou vyžadována v hotovosti a není známo se by se vydávala potvrzení o přijetí peněz.

3) S příslušnou vyprošenou a zaplacenou milostí, která připomínala "cár toaletního papíru" (jak znovu poznamenal wikipedista -jkb-, taktéž držitel milosti) se žadatel odebral k prvnímu z několika pohovorů na ambasádě, případně konzulátu ČSSR v zemí svého pobytu.

4) Během pohovoru bylo pověřenými pracovníky konzulátu, jinak všechno příslušníci StB a rozvědky, používáno různých forem psychologického nátlaku, vždy s výsledkem, že nakonec žadatel o „cestování za nemocnou maminkou“ podepsal všechny papíry, které mu byly předloženy. Mezi zaznamenané formy psychologického nátlaku patřily různé formy verbální, jako vyhrožování postihem příbuzných v ČSSR, vyhrožování prozrazením spolupráce žadatele s konzulátem/StB mezi emigrantskou komunitou toho kterého státu, až po uzavření žadatele v budově konzulátu do tzv. "čekárny", což byla malá místnost bez oken a „zapomenutí“ ho tam na pár hodin. Příslušný konzulární úředník/StB byl vždy dobře a dopředu vybaven informacemi o osobních, rodinných a zaměstnaneckých poměrech žadatele a jeho rodiny jak v nové zemí, tak i příbuzných v ČSSR, což samo o sobě muselo být docela depresivní. Žadatel byl dále vyzván, aby na místě vypsal "všeobecné informace", které měly obsahovat údaje o rodinných příslušnících v cizině, kde bydlí, kde pracují a tak. A žadatele psali a psali. Například, když žadatel v Kanadě napsal, že rodinný příslušník pracuje v továrně, která vyrábí podvozky pro americká vojenská letadla, jistě to mělo pro konzulární úředníky/StB určitou zajímavost.

5) Po provedených "pohovorech" (někdy jen jeden, někdy však i tři) žadatel o "upravenost" s radostí podepsal konzulárním úředníkem/StB předložené dokumenty, kterými se zavazoval být loajálním občanem ČSSR (i když byl zároveň občanem Kanady, Austrálie, SRN, atd.), zavázal se informovat pracovníky konzulátu/StB "o závažných skutečnostech, které by mohly být předmětem jejich zájmu" (což mohlo obsahovat cokoliv) a byl proti podpisu uvědomen, že se na něj teď budou vztahovat zákony ČSSR i v zahraničí ("takže žádné kritické kecy, rozumíte?") a jako odměnu obdržel kýžený pas občana ČSSR.

6) V případech, že žadatel měl děti, které se mu narodily v nové zemi, třeba v Kanadě, a chtěl je také "upravit", pak po příslušném poplatků byly vydány české pasy i dětem a to vždy s místem narození "Brno" i když se ty děti narodily v Torontě. O milost ty děti žádat nemusely, stačilo zaplatit.

7) Na cestě z konzulátu byl držitel nového pasu ČSSR instruován, že při opuštění například Kanady má odletět s použitím kanadského pasu, ale do Prahy už má přiletět na československý pas a soudruhům na letišti ho ukázat a oni už budou spokojeni s tím razítkem v tom novém pase, které říkalo, že "držitel tohoto pasu se legálně zdržuje v zahraničí". A popřáli mu šťastnou cestu na návštěvu vlasti.

8) Po příletu do ČSSR se musel teď už "upravenec" s "upravenými vztahy k ČSSR" hned druhý den po příletu přihlásit v místě svého dočasného bydliště v ČSSR u Okresní správy SNB. Pokud někdo pocházel z malého městečka nebo vesnice, pak místní stanice VB nebyla dost dobrá, muselo se jet až na okres. Zde probíhaly další pohovory, kde byl "upravenec“ dotazován na všechno možné a většinou se o tom dnes už ani nechtějí bavit. Před odletem zpět do ciziny se musel "upravenec" zase "odhlásit z dočasného bydliště u stejné okresní správy SNB, což byl zase důvod k závěrečnému pohovoru.

9) Většina "upravenců" po příletu zpátky z návštěvy ČSSR prohlásila, že to bylo strašné a že už tam zpátky nepojedou, ale trvalo jen pár měsíců nebo rok a přišla chřipková sezóna a maminka byla zase nemocná a zase bylo nutno jet "domů" (což je kódové slovo, kterým upravenci označovali ČSSR). Po takové návštěvě se nemocná maminka vždy zázračné uzdravila. Míra kontaktu s konzulátem/ambasádou ČSSR se po vydání československého pasu různila. V některých případech nedocházelo k vůbec žádným kontaktům, v některých k pouze písemným kontaktům a jen u části docházelo k opakovaným osobním stykům s konzulátem.

10) Éra "upravenectví" skočila listopadem 1989 v ČSSR. Seznamy emigrantů, kteří si takto "upravili vztahy s ČSSR" nebyly nikdy zveřejněny a dnes je velmi těžké něco takového ze starých emigrantů vůbec dostat - pokud je tedy nenachytáte při podřeknutí se, že navštívili ČSSR před rokem 1989. Pak víte, že máte co do činění s "upravencem". Dle mých zdrojů, které si nepřejí být jmenovány, seznamy "upravenců" dosud existují na MZV (Ministerstvo zahraničních věcí) v Praze. Jejich uveřejnění by bylo určitě přinejmenším tak zajímavé, jako Cibulkovo uveřejnění spolupracovníků StB - protože jak legálně, tak sociálně je to na stejně úrovni.

Takže tak si hraji, spoluvytvářím českou encyklopedii a jsem za to cyber-virtuálně haněn.

P.S: Zhruba 30 minut po umístění vyseuvedeneho hesla Upravenec na http://cs.wikipedia.org/wiki/Upravenec jsem byl z české Wikipedie zablokován místními neokomunisty pro údajně urážky v textu hesla. Jaké vyhlídky pak může mít nová česká inteligence, je-li i česká internetová encyklopedie ovládaná těmito mladými marxisty? Není nakonec výraz "česká inteligence" oxymoron?

Další zdroje:

http://cs-magazin.com/2004-02/view.php?article=articles/cs040205.htm

http://people2.clarityconnect.com/webpages6/ota/art_cz/574x.htm

http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/clanky/2004/07/38134_1_23_0.html

http://archiv.neviditelnypes.zpravy.cz/clanky/2003/06/31108_1_0_0.html

http://home.scarlet.be/~pavel5/okno.htm