Listopad 2013

Curriculum vitae - cadriculum mortis

Ross Hedvicek

(O předsedovi akademie věd s jednou nábytkovou soupravou)

Byl jsem nedávno na návštěvě v Česku, vlezl jsem do trafiky. Koupil jsem si časopis, hezky barevný s velkým červeným nápisem EKONOM, číslo 43/1995, abych tedy byl přesný. A otevřu to na straně 15 a je tam článek "Za více peněz méně muziky" - s KAPACITOU!!!! ale co to povídám: přímo K-A-P-A-C-I-T-O-U! - tedy odborníkem v oboru fyzikální chemie, profesorem Ing. Rudolfem Zahradníkem, DrSc., předsedou Akademie věd České republiky.

Byl to vlastně rozhovor, doprovázený řadou barevných fotografií - a pan profesor, bělovlasý starý pan, jednou se usmívající a ukazující zlatou čtyřku vlevo nahoře, podruhé se kapacitně mračící a ukazující tu typickou zlobnou rýhu okolo úst (jako když odsuzujeme a morálně deptáme třídního nepřítele) velice brojil proti konzumní společnosti a celkové blábolil jednu ptákovinu za druhou. Pro ty, kdo nevěří, citát že strany 16: pan profesor na otázku "Co s odpadem, kterého právě konzumní společnost produkuje taková obrovská kvanta?" moudrě odpovídal: "Tak to prostě dál nepůjde; do budoucna se budeme muset chovat racionálněji A NEBOJÍM SE ŘÍCI - SKROMNĚJI. Kdysi stačila jedna nábytková souprava pro tři generace, dnes si jedna generace pořizuje tři soupravy! To není udržitelné."

Bylo sice chvalyhodné, že se profesor NEBOJÍ něco říci (asi si je pěkně jistý v kramflecích) a stejně se mi nějak nezdálo - vždyť ten člověk mluví jako Vasil Biľak! - jak budeme dneska pracovat, tak budeme zítra žít, je třeba si utáhnout opasky, atd., no to je přesně ono! a začal jsem se shánět po jeho životopisu - ale zase, co to kecám, když je to taková moudrá osoba, tak to není ani životopis, ani resumé, je to Curriculum vitae!!! Bylo na straně 16 - s nadpisem Curriculum vitae".

Curriculum vitae:

Profesor Ing. Rudolf Zahradník, DrSc. (67), je bratislavský rodák, Vysokou školu chemicko technologickou vystudoval v Praze. Jeho profesní působení je spojeno s akademií věd, kde získal své vědecké hodnosti. Určitý čas strávil jako hostujicící profesor ve NSR, Nizozemí, Japonsku, Švýcarsku a v USA. V letech 1990-1993 působil jako ředitel Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského ČSAV. Ve svém oboru získal mnoho mezinárodních uznání a několik čestných doktorátu. Je autorem 9 knih a mnoha desítek odborných stati. Celoživotně je "poznamenán" svými skautskými lety v mladí, citlivým vztahem k přírodě i k lidem. Je ženatý, má dceru a jednoho vnuka.

Óóóóó, jak dojemné, obzvlášť ta skautská léta by mne rozplakala, už si představuji pana profesora s citlivým vztahem k přírodě i k lidem, jak povídá o své poznamenanosti skautskými lety, když ho přijímali do strany, nebo když procházel stranickými prověrkami anebo když měl jet na služební cestu do kapitalistického zahraničí. Počkat... to zahraničí, ty studijní pobyty a hostující profesury, kdepak jsem to už viděl? Tady je to (cituji z Necenzurovaných novin, č. 47/95):

Prof. RNDr. PhMr. Robert KALVODA, DrSc., nar. 28. 3. 1926, důvěrník StB, ev. č. 15272, bez krycího jména - vědecký pracovník-chemik. Nyní - věd. pracovník Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie J. Heyrovského AV ČR. Zahr. cesty - USA, Japonsko, Indie, Čína, Chile, Uruguay, Brazílie.

Prof. Ing. Emil KLIMO, DrSc., nar. 23. 12. 1930, důvěrník StB, ev. č. 17824, krycí jméno JAVOR - vysokoškolský profesor. Nyní - profesor lesnické fakulty VSZ Brno, vedoucí ústavu ekologie lesa. Zahr. pobyty: 1983-Švédsko, 1984-SRN, krátkodobé v SSSR, Jugoslávii, Francii, USA, Bulharsku.

PhDr. Miroslav KLIVAR, CSc., nar. 14. 1. 1932, agent StB, ev. č. 3510, 351088, krycí jméno MIROSLAV - teoretik a historik umění, výtvarník, spisovatel. Nyní - učitel umění, prezident Masarykovy akademie umění. Stud. pobyty - Francie, Švédsko, Dánsko, Itálie, Kanada, SSSR. Člen Amer. estet. spol., Mezin. org. vytv. kritiku AICA.

Doc. RNDr. Jiří KOMÁREK, DrSc., nar. 28. 5. 1931, agent StB, ev. č. 9559, 955902, krycí jméno RADÚZ - biolog, botanika-algologie. Nyní - docent biologické fakulty Jihočeské univerzity. Vedení mezinár. věd. kursů: Mondsee, Rakousko, 1986, Delta Marsh, Kanada, 1989. Host. prof. na zahr. universitách: Japonsko, stip. JSPS, Sapporo, Tsukuba, Kyoto, Hiroshima, 1989, Kanada: Winnipeg, Waterloo, Windsor, St. Catharines, 1989, Mexico: Mexico City, UNAM 1992-93.

PhDr. Jiří KOŘALKA, DrSc., nar. 7. 2. 1931, agent StB, ev. č. 6799, krycí jméno TAJEMNÍK - historik. Nyní - v důchodu. 1948-49 stipend. na Mercersburg Academy, USA, 1965-66 stipend. na univerzitě v Kolíně n. R. v SRN, host. prof. na univ. v Anglii 1969, v Německu 1987-88 a 1993.

Prof. MUDr. Vladimír KOŘISTEK, DrSc., nar. 14. 5. 1927, důvěrník StB, ev. c. 23987, krycí jméno VLADO - chirurg, vysokoškolsky učitel. Nyní - profesor na LF MU v Brně. Stud. pobyt v Houstonu, Mnichově atd. Vždy bezpartijní.

RNDr. Arnošt KOTÝK, DrSc., nar. 11. 7. 1930, agent StB, ev. č. 5409, 17038, 38156, 540988, 815688, krycí jména KIROS a KRUS - biochemik, vysokoškolský učitel. Nyní - věd. odd. Fyziolog. ústavu AV ČR, člen Rady pro zahr. styky AV ČR, exekutivy International Union of Biochemistry a hlavního výboru International Council of Scientific Unions. 1947-50 stipendijní pobyt v USA, 1962 - prac . pobyt Irsko, 1963-Švýcarsko, host. prof. na univ. v USA, SRN a jin. VŽDY BEZPARTIJNÍ.

(Zdroj: Vladimír PAVLÍK, Necenzurované noviny, č .47/95)

No není to uchvancancující? Takoví vzdělání lidé, ve škole se dobře učili a jenom samé jedničky měli!!! A kdeže to pan profesor Zahradník hostoval (za komunistů!): v NSR, Nizozemí, Japonsku, Švýcarsku a v USA? A jenom tak? Mirnix dýrnix jako by se nechumelilo? Nebo, že by se chumelilo? Jenom že byl tak chytrej? Ano, jistě, Uuuuuuuuuuuuuurčitě!!! A ještě dodnes vykládá blbosti jako Vasil Biľak! No to máte těžké, když on tam nikdo kvalifikovanější nebyl - možná vám někdo řekne - když on, ten Zahradník, byl KAPACITA!!! Aha - a byl? Čím se na to vypracoval? Tím, že ho komunisti vyslali do Japonska?

Na téma komunisty utiskovaných kapacit jsem se vyjádřil už mnohokrát, takže sem navíc jen přiložím jeden svůj zapomenutý článek z 3. února 1993 - Vyšel v POLYGONU (a několika dalších publikacích) a jmenoval se "SEDÍ PÁN V RECEPCI, TĚŠÍ SE NA RECEPCI..." (a je bestie pořád aktuální):

Časy se mění a my s nimi, praví lidová moudrost. Někteří se mění méně, někteří víc. Rád bych se zmínil o druhém extrému.

Časopis POLYGON, číslo 8/92 (prosinec 1992) se na straně 16 zmiňuje o novém (tehdy československém, dnes jen slovenském) velvyslanci v Kanadě Antonu Hykischovi. Autorem článku je Arnošt Wagner, člověk důvěryhodný, který už se prokázal v minulosti, není třeba pochybovat o tom, co říká.

Cituji (originál přiložen): "(Anton Hykisch) je spisovatel. Je také tvůrcem VÝZVY ZA SAMOSTATNÉ SLOVENSKO a jako budoucí slovenský velvyslanec samozřejmě vyhovuje Mečiarovi. Co je zajímavé na tomto "diplomatovi" s několikadenním školením, je jeho celkem neznámá osobnost a také to, že se jako spisovatel dostal do všeobecného naučného slovníku (ILUSTROVANÝ ENCYKLOPEDICKÝ SLOVNÍK z roku 1980), ve kterém díky zeměpisu, fyzice, marxismu-leninismu a biologii je pro spisovatele jenom velice málo vzácného místa. Spisovatelů je tam tak málo, že se ve slovníku neuvádějí skuteční spisovatele jako Dominik Tatarka a jiní. Anton Hykisch - náš československý velvyslanec v Kanadě - musel být tedy u vládců v sedmdesátých letech mimořádně dobře zapsán, když se dostal mezi laureáty a nositele Nobelových cen svoji do té doby jedinou známou prózou 'Pravda neznáma'."

Přečetl jsem si to a pomyslel: Co jiného taky můžeme od těch v Československu čekat? Přece nám sem nepošlou slušné lidi, no ne? A dál jsem na to nemyslel.

Před pár dny jsem ale obdržel pozvánku na recepci v Torontě, pořádaný Kanadsko-slovenskou obchodní komorou (která je k mému překvapení součástí panem Baťou financované Kanadsko-československé obchodní komory) na počest téhož pana Hykische, tentokrát Jeho Excelence Velvyslance Slovenské Republiky Antona Hykische. A byl tam i krátký a dojemný životopis. V překladu zní takto:

"Velvyslanec Anton Hykisch se narodil v roce 1932 a byl uvězněn komunistickými vládci, když mu bylo 17. Později vystudoval bratislavskou Vysokou školu ekonomickou a pracoval jako ekonom v různých podnicích. Poté věnoval svou pozornost literatuře. Jeho první kniha byla na příkaz cenzury zničena. Od té doby publikoval více než 15 knih. Jako novinář navštívil EXPO '67 v Montrealu a vydal knihu "CANADA IS NO JOKE" (Kanada není žádný vtip) a byl kritizován komunistickými novinami za to, že chválil západní kapitalismus. V roce 1968 aktivně podporoval Dubčekovy reformy, pro což byl po ruské okupaci odvolán že všech funkci a neměl dovoleno vydávat žádné knihy a články. V listopadu 1989, po Sametové revoluci, se stal ředitelem vydavatelství, byl zvolen do Slovenského národního shromáždění v roce 1990, byl předsedou Výboru pro vzdělání, vědu a kulturu, Sdružení slovenských spisovatelů, Slovenského hlavní kanceláře PEN Clubu." Toť vše - doslova a do písmene.

Takže - napřed chudáka pana Hykische komunisti zavřeli, ale pak mu dovolili vystudovat Vysokou ekonomickou školu! Takových tedy nebylo moc! To je ale fikané! To mu to udělali obzvlášť těžké! Jak to ti komouši ty lidí trápili, že? Hned potom mu zcenzurovali a zničili jeho první knihu, ale pak mu dovolili publikovat ještě 15 dalších! To je ještě fikanější! Takové utrpení! Hotový mučedník! Pak ho donutili navštívit EXPO'67 (asi jako pomstu za tu první zcenzurovanou knihu) a uveřejnit pochvalnou knihu na západní kapitalismus. No to je strašně, co to tomu panu velvyslanci udělali! A já blbec jsem si myslel, že jediní novináři, co měli před rokem 1968 dovoleno navštívit cizinu a pak o tom ještě napsat knihu, mohli být jen zatvrzelí komunisté (jako třeba pan Dienstbier v roce 1965 a jeho kniha o Indonésii).

A vrcholem všeho jsou ta utrpení po ruské okupaci! To byste lidi nevěřili: Oni vám mu zakážou publikovat knihy i články, a on ten geroj Hykisch nejen že se nacpe do encyklopedického slovníku, ale navíc ještě navzdory všemu napíše knihu "Pravda neznáma" (protože je asi jediný, kdo ví, jaká ta pravda, nám neznámá, byla. Jak strašně byl pan Hykisch utiskován v sedmdesátých a osmdesátých letech se asi (pro jistotu) nedozvíme. My si tu můžeme akorát rozpitvávat těžko stravitelný a neúplný [20 let chybí] životopis).

Když jsem byl mladý hoch v Československu (zhruba v době, kdy komouši utiskovali pana Hykische tím, že ho posílali na EXPO '67 do Montrealu), potkali jsme jednou na procházce s příbuzným předsedu místního JZD (Jednotné zemědělské družstvo - pro ty, co nevědí, co to je!) a zeptal jsem se příbuzného, jaký ten "předseda" je. Příbuzný byl starší člověk, leccos už viděl a poučil mne: "A tož, to on je zas dobrý komunista! Za války byl u Hitlerjugend a u žlutých a teď je u komunistů. A kdyby to tu náhodou zase zabrali Turci a Tataři, tak z něho bude mohamedán". Výše uvedená epizoda se mi vybavila (ani nevím proč), když jsem byl pozván na recepci s panem velvyslancem.

Jaké z toho plyne poučení:

a) Pan Hykisch velvyslancuje pro Slovenskou republiku (jejíž občanem jsem nikdy nebyl), je tedy státním příslušníkem jiné země a mně je po tom houby, jak ho utiskovali. Copak jsem Amnesty International?

b) I když je tedy pan Hykisch pro mne cizincem, přesto bych si z něho mohl vzít příklad a tvrdit, že jsem výše uvedené řádky nikdy nenapsal (když se mi to nebude hodit do krámu), nebo naopak, že napsal (to když se mi to bude hodit).

c) Když se ještě časem naučím modlit se po mohamedánsky a vykřikovat "Alláh bismilláh! Muhammad rassulu Alláh! Alláh akbar!", mohl bych to třeba ještě někdy dotáhnout až na velvyslance. Třeba Irácké demokratické republiky. A stále by se našlo dost zblbnutých a barvoslepých krajanů po celém severoamerickém kontinentu, co by se cítili poctěni, kdybych je pozval na recepci.

To byl konec článku o utiskovaném panu velvyslanci. Jako další dodatek (co už v původním článku nebylo): Pan velvyslanec Hykisch byl tak komunisty utiskován, že psal i kádrové posudky na knihy Jaroslava Foglara, jako zda jsou vhodné pro socialistickou mládež nebo ne. Jaké posudky vydal Hykisch o Foglarovi, se příliš neví, ale Foglar se nevydával - to se zase ví. Svůj úsudek (nikoliv posudek) si udělejte sami. Píše o tom (a hojně cituje) kniha Stanislava Sohra o Jaroslavu Foglarovi "Už zase zní píseň úplňku" vydaná už v roce 1968.

Kdysi se říkalo: "Řekni mi co čteš, já ti řeknu kdo jsi" - tohle pravidlo je dnes už bohužel k ničemu. Dnes musíte říci: "Řekni mi kde a kdy jsi studoval - a já ti řeknu, kdo jsi!"

P.S.: Kdeže to studoval Klaus? V Chicagu? A za komunistů? Aha! A Dlouhý? V Belgii? A za komunistů? Aha! A Dyba? Ve Winnipegu? A za komunistů? Aha! A pan velvyslanec v USA Žantovský? V Montrealu? A za komunistů? Aha! A kdo je vůbec velvyslancem České republiky v Kanadě? Nevím. Ale chcete se někdo vsadit, že studoval za komunistů v zahraničí?

1995