Listopad 2013

O upravencích, arizaci a popelnicích

Ross Hedvicek

Jak tiskový mluvčí Ministerstva zahraničních věci České republiky Aleš Pospíšil (http//www.mzv.cz/_novinky/mluvčí.html), tak i velvyslanec České republiky v Kanadě Vladimír Kotzy (spolupracovník StB pod krycím jménem Inženýr) použili několikrát v nedávné době výrazu "upravit si vztahy k České republice" (http//pes.internet.cz/články/12141_0_0_0.html a časopis Satellite) v souvislosti s nedávnými vízovými povinnostmi pro Kanaďany, s dodatkem "kdo si upraví vztahy k České republice, tak nemá s vízy žádný problém". Jeden mladý člověk z ČR se mne dotázal, co to ono "upravení" je, že o něčem takovém nikdy neslyšel. Vysvětlení následuje.

Hlavním úkolem vyslanectví a konzulátů Československé socialistické republiky (protože jinak by neměli co na práci) bylo vždy fízlování a otravování emigrantů - zvlášť úspěšná v tomto oboru byla vždy Československá ambasáda v Kanadě. Zaměstnanci vyslanectví a konzulátů byli obvykle pro socialistickou vlast ztrátoví a proto si na sebe museli vydělat - asi jako když policajti dostanou rozkaz, že jestli neudělí tolik a tolik pokut, tak nedostanou plat. Zaměstnanci československé vyslanectví a konzulátu ovšem nemohou vyrazit do ulic Montrealu nebo Ottawy a rozdávat pokuty a tak si udělali dojnou krávu z emigrantů.

Zjistit, kde emigranti v Kanadě bydlí, není žádný problém - veškerá pošta emigrantů byla otevíraná a čtena v Česku a adresy se zasílaly soudruhům "diplomatům". Že začátku bylo oblíbenou fintou posílat účet za soudní výdaje - protože každý slušný emigrant byl v nepřítomnosti odsouzen za nezákonné opuštění republiky a tím vznikly výdaje, které konzuláty rozesílaly emigrantům k zaplacení - pochopitelně v dolarech. Ano, byli i takoví hlupáci, kteří si řekli "ale ať už od nich mám pokoj!" a zaplatili - pokud zaplatili v hotovosti, šlo to okamžitě do kapes "diplomatů" a to se to potom nakupovaly Simky-Chryslery v pražském Tuzexu, ó jeje!

Tohle "kašírování" emigrantů skočilo po pár letech po protestech kanadské vlády na žádost emigrantů a bylo nutno vymyslet něco nového, rafinovanějšího, dolary přece nesmrdí, i když oficiálně máme radši ruble. A tu jakási geniální hlava vymyslela absolutní blafák a spojení příjemného s užitečným - a totiž, jak získat nové udavače z řad emigrantů, jinými slovy "zdroje" či špióny pro rozvědku/StB z ambasády (patřilo to pod 1. správu StB) a zároveň ještě tyhle udavače přimět, aby za své vlastní fízlovaní ještě platili! Tak vznikla akce "upravení vztahů s Československou socialistickou republikou".

Fungovalo to takhle - vytipovaný emigrant, který měl zájem se "upravit", zaplatil konzulátu "za vzdělání" částku, která se různila podle míry chtivosti soudruhu diplomatů a podle cen v Tuzexu (oficiálně ovšem dle úrovně "vzdělání") a prostřednictvím konzulátu požádal soudruha Husáka o "milost" - tedy zrušení trestu předtím uděleného za "nezákonnou" emigraci. Soudruh Husák na doporučení konzulátu "milost" udělil a pracovníci konzulátu po různém protahování a opětovaném ždímání emigranta o další informace (emigrant cítil, že už bude moci do Česka a tak mluvil a mluvil) mu eventuálně vydali další pas - a to pas Československé socialistické republiky s razítkem "Trvalý pobyt v zahraničí povolen" (vzácné to razítko).

Bylo okolo toho vždy spousta cirátů a zajímavosti - například emigrant byl poučen, že když odlétá z Kanady, tak musí odlétat na svůj normální kanadský pas, ale v Ruzyni už musí ukázat svůj nový československý pas. Do tří dnů po příletu se musel ohlásit v Československu v místě svého bydliště v Okresním oddělení Státní bezpečnosti k "pohovoru" (to je jakési povědomé - nedělá se to dodnes? Šmankote!). Během pohovoru byl emigrant opět ždímán pro jakoukoliv užitečnou informaci, která šla okamžitě do spisů pro 1. správu StB, jako třeba „znáte toho a toho? Kde pracuje?“ V jednom mně známém případě, příbuzní onoho vyslýchaného emigranta pracovali ve fabrice, která vyráběla součástky pro americká vojenská letadla a jistě, že to blbec emigrant vykecal "šak to není nic tajného!" - další zajímavá informace do mozaiky - však soudruzi si to jistě dají dohromady!

Znám i případ emigrantky z osmašedesátého roku, které se v Kanadě asi po dvou letech narodila dcera - místo narození Toronto. Když se její matka "upravovala" tak požádala o československý pas i pro dceru (která jistě nikdy v Československu nebyla) a hodní soudruzi z konzulátu ji zařídili nejen "milost" od Husáka pro dceru (jejímž zločinem asi bylo, že se narodila v Kanadě), ale vystavili tehdy nezletilé dceři československý pas, kde bylo jako místo narození napsáno "Brno"! To jsou věci, co? Každý emigrant byl instruován, co má říkat ostatním emigrantům, až se ho budou ptát. Jelikož fantazie estébáků z konzulátu nebyla příliš bujná, tak se celé roky vyskytovala v Československu jakási téměř smrtelná epidemie, jež zasahovala pouze maminky emigrantů - žádnou jinou část obyvatelstva v ČSSR nikoliv. Ano, "maminka byla strašně nemocná a tak jsem tam musel jet, z rodinných důvodů, jinak bych tam nejel!" - jste mohli slyšet hodně často. Epidemie nemocných emigrantských maminek pak řádila pravidelně každý rok a účinným lékem byla vždy návštěva "upraveného" emigranta. Pak se maminka vždy okamžitě uzdravila. "Lancet" o tom ovšem nepsal.

Ještě před začátkem onoho "upravení" se musel potenciální kandidát dostavit na konzulát v Montrealu, jak se v Česku říká "K OSOBNÍMU JEDNÁNÍ", kde docházelo k serióznímu masírování mozku. Ještě dnes, po dvaceti až třiceti letech, je téměř nemožné z tehdejších upravenců dostat kloudnou informací, co se tam během těch "osobních jednání" dělo. Že zlomkových a útržkových informací je zřejmě, že docházelo k vážnému psychickému nátlaku na emigranta, včetně hrozeb fyzického násilí vůči příbuzným v Československu, nebude-li emigrant "spolupracovat", následovaném hodinami ponecháním emigranta v místnosti bez oken po té co "soudruh referent" odešel, aby se emigrant "podusil ve vlastní šťávě". Jedna "upravená" mi kdysi řekla: "já jsem nevěděla, jestli se z té cimry dostanu živá - a hystericky jsem brečela celou cestu domů". A opět byl dáván důraz na zaplacení "vzdělání" v dolarech a v hotovosti - žádné peníze v hotovosti se jistě nikdy nedostaly do státní pokladny a byly rozkradeny soudruhy referenty. Během "osobního jednání" podepsal emigrant větší množství papírů a "žádostí" bez toho, že by vlastně věděl, co podepisuje, a zda tím později nemůže být vydírán. A emigrant podepisoval a podepisoval...

Ano, milý čtenáři, emigranti, kteří mají ke svému zahraničnímu (v tomto případě kanadskému) i český pas, se nevyznačují zrovna vysokými morálními standardy... nene! "Upravování si vztahů s Československou socialistickou republikou" bylo jedno velké komunistické a estébácké svinstvo, na které ovšem nachytali překvapivě množství emigrantů. Používání výrazu "upravit si svůj vztah k ČR" z úst představitelů ministerstva zahraničí ČR a velvyslance ČR je tedy nejen anachronismus, ale vulgárnost nejhoršího řádu, prozrazující náhled na svět toho, kdo onen sprostý výraz používá. A pro ty, kdo úplně špatně chápou - mám i historický ekvivalent.

Představte si, že pár židů z Německa nějak přežilo válku schováno například v Anglii - a po válce přišli do Německa, třeba "drze žádat vrácení majetku, co jim nacisti ukradli," a na příslušném úřadě by jim řekli, že na vrácení majetku nemají právo, protože jsou židi - a protože jsou židé, tak by si šupem měli přišít žlutou hvězdu znova na kabát, aby neporušovali "zákon". Nárok na vrácení majetku mají pouze Němci a pokud tedy milí židé chtějí něco vrátit, tak si musí napřed požádat o "arizaci", aby se mohli stát "árijci", jako ti ostatní. Jinak nic nedostanou. Zákon je zákon. Takový je asi přístup současné české vlády a společnosti k emigrantům. Emigranti nejsou v České republice rovnoprávní - napřed se musí "arizovat"!!! A Havel s Klausem jezdí po světě a sbírají čestné doktoráty....

Situace po roce 1990 se zlepšila jen nominálně - už nebylo třeba Husákovy "milosti" a nebylo třeba jezdit na výslechy do Montrealu - jinak to bylo stejné. A zapadlí vlastenci a vychcánkové začali jezdit do Československa normálně a až tam na místě si "vyřizovali české pasy". Kvůli idiotským československým/českým zákonům ovšem docházelo k zajímavým situacím. Jako třeba, že emigrant, chtivý československého pasu musel předstírat, že má v ČSR/ČR "trvalé bydliště" a musel se tedy přihlásit u nějakého místního příbuzného "na byt", jako že tam má trvalé bydliště.

Jenže když někdo "trvale bydlí" v Česku, tak se stává terčem místních výběrčí daní a tak. Můj známý se takto "přihlásil k trvalému pobytu" někdy po roce 1990 u svého bratrance, dostal český pas bez toho, že by musel někoho udávat (aspoň že tak) a spokojeně odejel zpátky do Kanady, kde bohužel v roce 1996 zemřel. Během nějaké doby začal bratranec vzkazovat manželce zemřelého do Kanady, že potřebuje kopii úmrtního listu, že nemůže jinak dotyčného odhlásit ze své adresy a že za něj musí platit za popelnici! Manželka poslala kopii úmrtního listu, chvíli bylo ticho a pak další žádost, že to české úřady nechtějí uznat, že to musí být ověřené - vdova tedy šla k notáři, zaplatila 50 dolarů a poslala notářsky ověřený úmrtní list. Další přestávka a pak přišla další žádost, že to české úřady zase nechtějí uznat a že úmrtní list musí být (to je zřejmě český výraz) "superlegalizován" - což znamená potvrzen českým zastupitelským úřadem v Kanadě! Co se asi chudák soudruh Kotzy natříská tím razítkem!!! A za takové otisk velvyslaneckého razítka prý chtějí v Ottawě osmdesát dolarů! Aspoň soudruh velvyslanec netrpí hlady a až odstoupí z funkce, tak bude moci v Praze nakupovat v Tuzexu. Takže nakonec pomyslná výhoda českého pasu stála tyto emigranty několik set dolarů a spoustu otravování - a ten kdo s emigranty vykejval, nebyli komunisti, ale obyčejné popelnice!

Ale i když získání československého/českého pasu po roce 1990 už nebylo podmíněno nějakým udáváním a spolupráci s StB, stále je to záležitost a krok značně nemorální a bezcharakterní. Vlastně žádáte o pas státu, který se nevyrovnal se svou minulostí, kde zločiny nebyly potrestány a zločinci sami jsou pořád u moci - připadá vám to normální, morální a charakterní? A když se znovu vrátím k tomu přirovnání k nacistickému Německu. Z emigrantského pohledu mít československý/český pas (i když poprvé vydaný po 1990) je asi stejné jako kdyby v Německu po 1945 nedošlo k potrestání nacistů a ti byli dosud u moci (což je ekvivalent situace v Československu po 1990) a vy byste žádali o německý pas, ze kterého v nacistické kanceláři jen narychlo vymazali hákový kříž! To by se vám neeklovalo?

Z tohoto úhlu mi připadají snahy Jiřiny Fuchsové (jinak příjemná a inteligentní paní) o vrácení československého občanství úplně zcestné. Je vůbec o co stát? Stali by Židé přeživší Auschwitz o cestovní pas s hákovým křížem? Není snad logičtější stanovisko (již před lety mezi emigranty debatované) "Strčte si své občanství do prdele - a vraťte, co jste ukradli?"

Doufám, že se nad tím zamyslíte. Příjemné přemýšlení vám přeje

Rosťa, neupraven a bez českého pasu