Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2013


Příběh od holiče aneb Jak zcivilizovat Českou republiku.

Ross Hedvicek

Vešel jsem včera v Tyson's Corner do holičství za účelem ostříhání, pozdravil, postěžoval si na počasí a tak. Můj obvyklý účes "high and tight, whitewalls short". Já nevím, jak u vás, ale tady se u holiče může mluvit, o čemkoliv. A holič už obvykle zná své pappenheimské.

"Hi, Ross!" pravil holič jménem John, "jak to teď vypadá v České republice poslední dobou?"

"Jde to s nimi s kopce. Odmítají se zcivilizovat. Exkomunisti jsou všude rozlezlí, od vlády až po obecní úřady. Nejspíš ani ta smlouva o přístupu k informacím o jaderných zbraních ATOMAL s nimi nebude ratifikována, protože se jim prostě nedá věřit. Jsou sice členové NATO, ale takoví členové druhé kategorie. V Bruselu prý čeští vojenští zástupci budou nosit cedulky 'Jsem český člen NATO - nic tajného přede mnou neříkejte - vykecal bych to do Ruska!' No hrůza!"

"To už je dvanáct let, co?" pravil holič a naprázdno zastříhal nůžkami, "To už měli dost času na to, aby začali být normální."

"Jenže oni nejsou," pokrčil jsem rameny, "jsou stále stejně zakomplexovaní jako dřív. Já pořád nechápu, proč nemohou být třeba jako Němci. Ti byli taky pěkně vygumovaní a za 12 let po válce už byli skoro v pořádku. Nacismus a komunismus jsou stejné a Němci se dokázali za 12 let zcivilizovat a Češi ne."

"Třeba tam nebyly stejně výchozí podmínky, aby se dosáhlo žádaného výsledku," pravil můj lazebník.

"Jak to, že ne? Německo bylo po válce rozbité na padrť a Česká republika ne. A Němci dokázali přijmout demokracii za svou a Češi ne? V daleko lepších podmínkách?"

"Možná tam chyběl nějaký ten katalyzátor, tedy něco, ač se samo nemění, tak způsobuje změnu" - usmál se John. Šmik, šmik! "Něco chybělo. If you do the things the same way you've always done - you will get the results you've always gotten, jak říkal Yogi Berra."

"Jako co?" - procedil jsem přes rty, aby mi vlasy nevlítly do úst.

"Jako třeba přítomnost americké armády - jako zářný příklad!"

"To by mohlo fungovat!" - idea se mi líbila. "Když je teď Česká republika členem NATO, tak není důvod, proč by na území České republiky nemohlo být pár amerických vojenských základen? Americké vojenské základny jsou v každém členském státě NATO - a dokonce i na Islandu a ten snad ani nemá armádu! Pamatuješ na Keflavík?"

"Aby ne", zasnil se holič a vypjal hruď.

"V Česku je několik opuštěných vojenských prostorů, kde dříve byla 'dočasně umístěna' vojska Rudé armády jako třeba ve vojenském prostoru Libavá na sever od Olomouce a nebo v Milovicích. Proč by vláda České republiky nemohla tyto (nebo jiné) prostory nabídnout Američanům, ať si tam postaví vojenské základny? Víš kolik much jednou ranou se tím zabije?"

"Jakých much?" nechápal John.

"Jakože se vyřeší víc věcí najednou. Nejen by americká armáda v podstatě převzala roli obrany České republiky, ale až na Slovensku zvolí toho magora Mečiara, tak to bude mezi Českem a Slovenskem najednou horká hranice, by i při nečinnosti plnila roli deterrentu, tedy odstrašovacího prostředku. Pokaždé, když by marxistického ekonoma Klause napadl nějaký blbý nápad, stačilo by, aby černošský MP na vrátnici v Milovicích zaharašil emšestnáctkou a on by se rudoch Klaus zase probudil. Exkomunista Zeman by ze samého nervového vypětí přestal chlastat a nebo se naopak uchlastal úplně, trouba Havel už by byl mimo hru a pokašlával by někde v Portugalsku, agent KATO Kavan by vzal "poradenskou činnost" v Moskvě a táhl by za svými - no nebylo by to krásné? Všechno krásné sametové, nikoho by nebylo třeba věšet... A bezpečnost České republiky by byla zajištěna i bez nákupu gripenů, na kterých by čeští piloti stejně neuměli létat!

A navíc by to byla solidní injekce české ekonomice, protože americké základny všude na světě přinášejí okolním místním podnikatelům nové zakázky - a navíc by to bylo všechno legální, což by byl pokrok, když srovnáte, že když tam byli Rusi, tak se maximálně šmelilo tak s ukradeným ruským benzínem a ruskými foťáky Ljubitel! A do podvědomí těch ukřivděných českých dušiček by se pomalu dostávalo, že 'podnikat' není to stejně jako krást a že podvod není jedna z variant obchodování. Rodiny amerického vojenského personálu by jistě nechtěly bydlet v panelácích v Olomouci s okny polepenýma moskevskou Pravdou jak Rusové, ale v normálních barácích, které by stavěl - za americké peníze - zase nějaký český zedník a podnikatel! Další přínos! A aby to mohli domluvit, tak by se ti čeští burani museli naučit anglicky! Další plus!

Ale hlavně by přítomnost amerických vojáků v České republice sloužila jako příklad. Že je možno být normální bez kradení, lhaní, podvádění, fízlování, švejkování, závidění, nenávidění - prostě bez těch typických českých vlastností! Začal by mingling! Sice pár malých Američechů by bylo vedlejším produktem, ale hlavně lidi z Česka by viděli normální lidí - ne stylizované postavy v laciných filmech B-kategorie - a chtěli by být jako oni. A nakonec by byli! Já vidím existenci amerických vojenských základen na území České republiky jako řešení v otázce zcivilizování české populace! A teď, když Česko je v NATO, tak je pro existenci amerických základen v Česku logicky důvod! Radši dřív, než později!"

Zatímco tohle píši, pár kamarádů mi hledí přes rameno a čte.

"Ty si neuveritelný rojko" - usmál se tomu Peter.

"Co je to rojko?" nechápal jsem.

"Po česky asi snílek... po anglicky dreamer - na čo by Američanom boli základne v Čechách?", tázal se Peter. "Podla mňa by to boli zbytočne vyhodené peniaze - jedine, keby sa to rátalo ako 'development aid' pre Českú republiku..."

Načež se vyjádřil Josef: "(a) Coby 'development aid' by to byly dobře utracené peníze. Docílilo-li by to Rosťou popisovaných výsledků, bylo by to v americkém zájmu získat spolehlivého spojence. (b) Z vojenského hlediska základna v první linii, nebo v nárazníkovém státě, také není taková blbost."

"A jste právě svědky zrodu 'Hedvíčkovy doktríny' - tedy, jak zcivilizovat Čechy pomoci umístění amerických vojáků v Česku! Zatím nejlepší nápad od začátku tisíciletí! Ještě, že pár roku zbývá!", okomentoval Karel.

Ale zpátky k holičovi - "Buď chvíli ticho!" řekl můj holič a elektrickou mašinkou mi obzučel zátylek a okolo uší. "Tak, hotovo! Deset dolarů!"

"Tady máš a zbytek je tip za ten vynikající nápad! Hned o tom napíšu českým poslancům a senátorům, co je mám ve svém adresáři, ať to začnou zařizovat. See ya!"

Vyšel jsem z holičovy oficíny a cítil jsem se najednou nějak pozitivně a čerstvě naladěn. Ale možná to byl ten Pitralon.



Zpátky