Český a slovenský zahraniční časopis  
     
 

Listopad 2013


Tornáda politických afér probouzí USA

Václav Komora

Spojenými státy otřásá v současnosti vlna takových skandálů, že kterýkoli jeden z nich by jinou, než nesestřelitelnou vládu Baracka Obamy patrně smetl okamžitě. Potvrzují pohled na situaci, jak ho podal v nedávných článcích v Konzervativních listech Jiří Síto. Zdá se, že se dosud mlčenlivá většina ve Spojených státech probouzí.

Odposlouchávání a sledování jak v SSSR

Nejprve se provalilo do masových médií sledování telefonátů novinářů velké a výrazně provládní agentury Associated Press. Pobouření vyvolaly jednak pochybnosti o zákonnosti a vůbec i ústavnosti takového vyšetřování. Zejména však jde o z toho plynoucí zastrašení důvěrných zdrojů informací poskytovat jakékoli zprávy, když jsou ohroženi, že při vyšetřování se prolomí jejich identita. Následně se provalila řada podobných vyšetřování agenty FBI u novinářů dalších médií, jako televizní stanice CNN, CBS a FoxNews nebo novin New York Times. Jeden z klíčových a nejmocnějších členů vlády prezidenta Baracka Obamy, ministr spravedlnosti a zároveň generální prokurátor, Eric Holder, zdůvodnil tato vyšetřování hledáním úniků tajných informací podle přísného anti-špionážního zákona. Čelí však rozhořčeným obviněním, že vyšetřování jsou účelová a slouží právě jen k zastrašování, aby novináři nemohli řádně provádět svou ústavou zaručenou kontrolní práci. Dokonce je prošetřován z možné křivé výpovědi pod přísahou, že nebyl osobně iniciativní či zapojen do tohoto sledování. Pro úplné šetření generálního prokurátora je však třeba ustavit kongresem speciálního vyšetřovatele. A není jisté, zda se to zdaří v Senátu ovládaném Demokratickou stranou.

Navíc je vláda obviňována z užívání dvojího standardu, když pro svou propagandu nechává přes spřízněné novináře prosáknout důvěrné informace, které již v několika případech vedly i k ohrožení životů, anebo dokonce ke smrti příslušníků speciálních sil. Stalo se tak údajně i v případě týmu Navy Seals, jenž realizoval zabití Osamy bin Ladina a většina jeho členů byla brzy na to sestřelena za velmi pochybných okolností při letu nevhodnou helikoptérou v Afghanistanu.

Holder je též obviňován z nezákonných operací FBI v boji s mexickými narkomafiemi, kde došlo již v roce 2011 při tajné akci s názvem Fast and Furious k přehmatům a dodávkám velkého množství zbraní do rukou gangů. V této aféře jsou také mrtví Američané. Ale pro vyšetřovací výbory kongresu je Eric Holder velmi těžkým protivníkem, nejen pro svou právnickou zdatnost, ale zejména pro svou černou barvu pleti, takže je třeba postupovat s nejvyšší politickou korektností. Z tohoto důvodu někteří komentátoři tvrdí, že je toto vyšetřování bezvýchodné, protože k odsouzení dojít nemůže, byl by to totiž rasismus… a vinni jsou přeci bílí.

V posledních dnech se v souvislosti s rozkrýváním této aféry provalilo úplně ohromující, masivní a systematické sbírání tzv. metadat, ale nejen jich, všech telefonických hovorů a internetové komunikace Národní bezpečnostní agenturou (NSA). Tím nabral celý skandál nové zrychlení. Média svádějí vinu na prezidenta Bushe, že s tím začal on. Tehdy šlo však jen o výběrový rozbor mezinárodních telefonátů, pro odhalení dalších teroristů po atentátu 9/11/2001. Režim Baracka Obamy ovšem zavedl plošné sledování veškeré, i domácí komunikace. Toto špiclování je prezidentovi USA k dispozici a schválil ho Kongres i soudy. Je to tedy legální. Ale je sporné, zda je to ústavně legitimní a správné. Každopádně je to velmi zneužitelné. Při porovnání se zkušenostmi z níže popisované aféry je nemožné, aby tyto informace také nebyly politicky zneužívány. Na základě sebraných dat je údajně sestaven seznam nejméně 8 miliónů osob, jež jsou prý vládě nepřátelské, disidentské a mají být v případě mimořádné situace, pod záminkou národní bezpečnosti, zadrženy a umístěny ve sběrných táborech.

Diskriminace tvrdou vládní pěstí IRS

Ve Spojených státech je daňový úřad IRS nejobávanější institucí, dokonce ještě více než policie, protože má širší vyšetřovací pravomoce. Proto je současný skandál o jeho politickém zneužívání proti opozici naprosto kolosální. Zatím bylo zjištěno, že diskriminace jednotlivců, firem a organizací s jakýmkoli pravicovým pozadím započala již krátce po nástupu Baracka Obamy k moci a zasáhla více než 500 subjektů. Masově však byla zapojena až v roce 2012, aby zabránila ustavení jednorázových volebních neziskových organizací TeaParty, které tak nemohly vybírat finance pro zajištění účasti svých voličů. Peníze jsou v americké volební kampani prvořadé. Tím se dodatečně vyjasnila záhadná nesrovnalost mezi předvolebními průzkumy a propadem skutečné volební účasti voličů Mitta Romneyho, kdy mu překvapivě nakonec chybělo několik miliónů zdánlivě jistých hlasů. Průzkumy totiž vycházely z účasti při volbách do kongresu v roce 2010, v nichž utrpěla Demokratická strana těžkou porážku. Vítězství Baracka Obamy tedy bylo nyní zajištěno, ale touto surovou manipulací na úrovni totalitárních režimů je morálně naprosto zpochybněno. Politické zneužití moci IRS je nejen protizákonné, ale i protiústavní. Veřejnost je navíc šokována arogantním vystupováním vedoucích úředníků IRS před vyšetřovacím výborem a odkrývanou hloubkou utajování, lží a klamu. Barack Obama sice jako vždy předstírá neinformovanost a ochotu vše napravit, ale podle některých svědectví je v důvodném podezření, že pochopitelně o všem věděl. Je například registrováno 157 návštěv šéfa IRS Dougha Shulmana v Bílém domě u prezidenta Obamy. S dalšími 165 návštěvami Sarah Hall Ingram, zodpovědné za řízení divize IRS, která se přímo zacílila na konzervativní skupiny, to činí celkových 322 setkání. Zatímco za prezidenta Bushe je taková návštěva registrována jen jedna jediná. Jiné důkazy zatím neexistují, podobně jako neexistuje přímý Hitlerův rozkaz k pronásledování Židů.

Tento flagrantní případ politické diskriminace legitimních pravicových nebo konzervativních voličů má jeden principiální aspekt: Boj proti diskriminaci a za úplné rovnostářství je základním pilířem levicového programu Demokratické strany. Je například hlavním argumentem proti tzv. rasovému profilování při preventivních bezpečnostních opatřeních na letištích a jiných rizikových místech teroristických útoků. Přitom tam jde o přímé ohrožení životů obyvatelstva. Nyní je tedy obnažena účelovost a pokrytectví v uplatňování antidiskriminačního principu, když je nejen zločině opuštěn, ale naopak je právě politické profilování a následná diskriminace tvrdě uplatněna ve prospěch vládnoucí skupiny.

Skandál mezitím nabývá další důležitou dimenzi tím, že IRS byl zákonem určen jako hlavní instituce pro zavádění a řízení nového kontraverzního zdravotního pojištění, zvaného Obamacare, což se po vypuknutí této aféry jeví jako naprosto nemožné. K tomu se přidávají další problémy se samotným Obamacare, proti němuž se začínají bouřit i Obamovi největší podporovatelé – odbory, jelikož teprve nyní zjišťují, že poplatky na zdravotní péči se mají zvýšit až několilkanásobně. Podle některých komentátorů je nejlepším řešením úplně zrušit IRS, neboť je v současném stavu nereformovatelný a zavést místo toho tzv. rovnou daň (míněno rovnou sazbu daně – pozn. red.). Rovněž tak zrušit Obamacare.

Velmi závažná je otázka, proč se vláda rozhodla odpálit pod sebou tuto nálož sama a právě ve zvolené době. K provalení totiž došlo záměrně, na jakési odborné konferenci, v  diskusi narafičené samotnou vysokou zodpovědnou úřednicí IRS, Lois Lerner. Jedna z účastnic se později přihlásila, že byla o položení té určité otázky požádána telefonicky předem. Je to tedy skandál řízený vládou. Pochopitelné je pak podezření, že spuštění tohoto skandálu má zakrýt něco ještě horšího a jako odpověď se k tomu naskýtá aféra s vyšetřováním incidentu v Benghází.

Vlastizrada v Benghází?

Jestliže předchozí skandály se dají přirovnat k tornádům, pak následující by byl zemětřesením. To, co se postupně odkrývá při vyšetřování incidentu v libyjském Benghází, nazývají někteří opoziční politici vlastizradou, což je závažnější, než předchozí aféry. Incident se sice odehrál již 11. září 2012, ale vládě se tenkrát jeho dopad podařilo i ve vypjaté atmosféře prezidentské volby utlumit, pomocí masivní propagandistické a, jak se teprve později prokázalo, lživé kampaně. V tom opět sehrála velmi bědnou roli masová média. Účastníci a svědkové tohoto incidentu byli korumpováni nebo zastrašováni, aby nevypovídali. Přesto se někteří z nich statečně hlásili o výslech před kongresem, psali hlášení a poskytli informace novinářům. Rovněž rodiny amerických obětí bengházského masakru interpelovali své poslance o vyšetření. Lze tedy sestavit alespoň hrubý, i když stále částečně nejistý, obraz tohoto příběhu.

Součet dosavadních známých obětí je významný, jak na životech amerických občanů, tak na politických kariérách. Byl zabit americký velvyslanec v Libyi J. Christopher Stevens a další tři jeho spolupracovníci. Padlých islamistů prý byly desítky. Odstoupila ministryně zahraničí Hilary Clintonová, jejíž další činnost ve vládě byla kvůli vyšetřování nemožná. Velvyslankyně u OSN, Susan Rice, byla odvolána a přesunuta na exekutivní pozici poradkyně prezidenta pro národní bezpečnost, kde nemůže být vyšetřována. Byl odstraněn za skandálních okolností ředitel CIA, gen. Petraeus, voják s vynikající pověstí z irácké a afghánské války, protože odmítal spolupracovat na zakrytí incidentu a možných zločinů. Symptomatické přitom je, že nový ředitel CIA, John Brennan, konvertoval již před mnoha lety k islámu. Zcela nedávno rezignoval i první náměstek ředitele CIA, Michael Morell, kvůli zakrývání důkázů o účasti al-Kaidy. Byl také suspendován vojenský velitel oblasti AFRICOM, generál Carter Ham, protože prý odmítl odvolat rozkaz bojové přípravy na pomoc napadenému velvyslanci Stevensovi, jehož nouzové volání zachytil. Musel být proto na bezprecedentní zásah Bílého domu okamžitě zbaven velení. Odvoláni byli později rovněž jeden admirál a tři další generálové z této širší oblasti.

Veřejnost nyní klade důležité otázky a žádá jasné odpovědi, které se vláda zdráhá poskytnout, nebo se pokouší ve svých odpovědích klamat. První a možná nejnebezpečnější z nich je, co bylo příčinou přítomnosti vysoce postaveného diplomata na tak nebezpečném a nedostatečně zajištěném místě? V Benghází není žádný konzulát a jeho návštěva nebyla oficielní. Pravdivé informace o důvodech jeho mise jsou patrně velmi delikátní, s naprosto zničujícím účinkem na postavení americké vlády jak v domácí tak v mezinárodní politice. Mohou skutečně vést až k obvinění z vlastizrady. Zdá se, že vláda USA bez souhlasu Kongresu podněcovala a podporovala tzv. arabské revoluce. Zatím nejvíce nelegální podpory islámským bojůvkám, včetně frakcí al-Kaidy, poskytovala vláda USA ke svržení režimu plukovníka Kaddafího v Libyi a zjevně se k tomu chystala v Sýrii.

Dříve obvykle prováděla pochybné operace agentura CIA, přes nastrčené prostředníky. Ale pod vedením gen. Petreause se údajně odmítala těchto operací zúčastnit, jako zákonně sporných. CIA byla zejména zásadně proti vyzbrojení rebelů ručními protiletadlovými raketovými zbraněmi SA-7. Vládě prý naopak velmi záleželo na uplatnění vlastních lidí, takže to nakonec udělala přímo přes svá ministerstva obrany a zahraničí. Skončilo to katastrofálně – nekontrolovaným rozšířením zbraní mezi různé islámské skupiny, včetně al-Kaidy a do různých zemí. Proto i v následných operacích dále pokračovali lidé Ministerstva zahraničí. Šlo o to dostat zbraně zpět pod kontrolu prostřednictvím odkupu a zejména přeposlat naléhavě potřebné SA-7 povstalcům do Sýrie. Velvyslanec Stevens, který tím byl přímo pověřen ministryní Hillary Clintonovou, byl znám jako zanícený obdivovatel islámu a přítel muslimů. Byl ale pod časovým tlakem a nemohl si příliš vybírat okolnosti. Vyjednával s prostředníky spřízněných sunitských islamistů, údajně i s tureckými vládními agenty, zprostředkujícími transport, ale toto jednání se zvrtlo. Jeho mise byla prozrazena dalším islámským bandám a ony ucítily příležitost uctít datum 11/9 po svém. Došlo k tragickému kolapsu akce. Islamisté zaútočili na budovu a Stevens o tom informoval do Washingtonu a žádal o pomoc. Přispěchalo však jen několik agentů z blízké základny CIA.

A to je druhá palčivá otázka: proč nebyla velvyslanci poskytnuta potřebná pomoc, když byla podle všeho dostupná v řádu dvou hodin? A kde vlastně byl prezident Obama v tak těžkých chvílích? Při zásahu proti bin Ladinovi se předváděl na režírovaných záběrech z operační místnosti a nyní nic. Boj trval přes devět hodin a v Bílém domě byli prý o jeho průběhu podrobně informováni, v přímém přenosu z neozbrojeného dronu (bezpilotní letoun, pozn. red.), kroužícího nad bojištěm. Prezident Obama se však údajně vzdálil, asi aby měl alibi, i když patrně musel vědět i o rozhodujícím rozkazu, přebíjejícím rozkaz generála C. Hama. Letouny F-16 z italské základny mohly podle vojenských expertů zasáhnout účinně do bojů tři a půl hodiny před jejich tragickým závěrem. Jiný speciální úderný oddíl 40 výsadkářů byl v dosahu tří hodin z Chorvatska. Obránci velvyslance očekávali zásah patrně již přislíbené letecké podpory a dokonce začali značkovat svými lasery polohu islámských palebných ohnisek. To se jim ale stalo osudným. Prozradili svou pozici, podpora nezasáhla a islamisté měli čas je zničit soustředěnou palbou minometů. Obamova vláda je záměrně obětovala, protože nechtěla, aby incident eskaloval, chtěla ho co nejvíce omezit a utajit. Nešlo jim však podle všech odhalovaných souvislostí jen o ohrožení Obamova znovuzvolení, ale i o nedohledné důsledky provalení příčin pochybné velvyslancovy mise.

Třetí otázkou je, jak a proč vznikla lživá krycí verze důvodu útoku na budovu neoficiální diplomatické mise? Tuto verzi podle všech dostupných informací vypracoval aparát Bílého domu hekticky ještě v průběhu bojů v Benghází, před jejich ukončením. Vše mělo být svedeno na náhodnou nepovedenou demonstraci proti jakémusi urážlivému protiislámskému videu, o kterém dosud neměla veřejnost ani potuchy. Dokonce snad měly být narychlo organizovány protesty islamistů i na jiných místech. Měly se zakrýt informace, že šlo ve skutečnosti o vojensky koordinovanou teroristickou akci, vedenou frakcí al-Kaidy. Také z toho důvodu, že Obama se ve své kampani voličům chvástal, že islámský teror skončil, protože on osobně zajistil zabití hlavního teroristy, Osamy bin Ladina. Překotné uspávání boje s terorismem mělo tehdy svůj význam i v důležité televizní debatě s prezidentským protikandidátem Mittem Romneyem, který v ní Baracka Obamu obvinil, že ani v případě incidentu v Benghází nepoužil slovo terorismus. Obama tehdy chladnokrevně zalhal, že to jednou řekl a vyzval moderátorku z CNN, Candy Crowley, aby to potvrdila. Ta na to zřejmě byla připravena a před zraky diváků to potvrdila, i když šlo o jasnou lež, jak bylo také později prokázáno. Ovšem spolupracující média tuto věc zametla pod koberec stejně, jako mnoho jiných podobných. Většinová média usilovně podporují Obamu v předstírání, že válka proti terorismu odeznívá.

Obamova vláda vedla pro podporu své falešné verze výkladu incidentu tak přemrštěně usilovnou kampaň a to jak na domácí tak i na mezinárodní scéně, zejména v OSN, že to našim starším občanům okamžitě připomnělo přehnané propagandistické kampaně v době komunistického režimu. Kampaň proti videu, které nikdo neznal, byla stejná jako svého času kampaň proti textu Charta 77, který nikdo nečetl. Nyní, po svědeckých výpovědích a prvním kongresovém prošetřování neochotně vydávaných, poškozených a zmanipulovaných záznamů vládní komunikace z těchto okamžiků je zřejmé, že vše bylo jinak a vyšetřování nabírá na obrátkách. Očekávají se další odhalení s možnými účinky výbuchu politické sopky.

Skandály mohou být bodem obratu v USA

Je znakem této naší doby, že se zdiskreditovaná vláda Baracka Obamy stále ještě drží u moci. Napomáhá tomu naprostá převaha provládních médií, která vytváří dojem, že se nic tak moc neděje a že jde vlastně o zkreslené výklady událostí a přehnané reakce opozice. Druhým činitelem je zřejmě narůstající podíl málo informovaných občanů, kteří této trvalé mediální masáži snadno podléhají. Potvrzují to téměř neuvěřitelné výsledky průzkumů obyvatelstva, které uvádějí, že velká většina odsuzuje tyto aféry a žádá jejich vyšetření a nápravu, ale přitom jen o málo menší většina stále podporuje osobu Baracka Obamy, jakoby s tím neměl vůbec nic společného. Trvá i oblíbenost Hillary Clintonové, jakoby všechna skutečnost byl jen jeden z televizních seriálů s oblíbenou herečkou.

Konzervativní komentátor Rush Limbaugh upozorňuje na tento nepochopitelný rozpor neustále. Říká, že je to nejdůležitější fenomén současnosti – ostatně i v české politice lze pozorovat něco podobného. Vyzývá proto Republikánskou stranu, aby v dané situaci neútočila na populární osoby jako je Obama, Clintonová nebo Holder, a aby neztrácela čas a energii v přípravě komplikovaných soudních obžalob i tzv. impeachmentu pro jejich odvolání z funkcí. Myslí si, že jejich popularita nedovolí, aby padli. Obává se, že za těmito figurami se odehrává vážnější proces – státní převrat.

Důležité je nyní udržet v těchto aférách namočeného hlavního viníka, Demokratickou stranu a její politiku. Připravit se na volby do federálního Kongresu a do pozic v jednotlivých státech v roce 2014. Získání zákonodárné převahy pro konzervativce je jediná cesta, jak ještě zvrátit tento krajně nebezpečný vývoj.

Otázkou je, zda si toho stratégové levice nejsou vědomi ještě více. Zda vlastně nejsou zmíněné důkazy o záměrném řízení některých skandálů cestou k takovému kontrolovanému vystupňování krize, které by mohlo očekávanému zvratu ve volbách zabránit? Opozice zatím ještě nemá iniciativu, stále jen pouze reaguje na průvaly lží a podvodů vlády, což je pro vítězství v politickém zápasu poněkud málo.

Tak jako nelze vyhrát ve společenské nebo sportovní hře proti protivníkovi, který nedodržuje pravidla hry, anebo je zfixluje ve svůj prospěch, nelze tak vyhrát ani v politickém boji. Generál Pinochet je levičáky zatracován, protože pochopil jimi vnucená pravidla násilného útoku na moc demokracie a zvítězil. Spojené státy teprve čeká velké prozření ze snů o demokracii i pro nepřátele demokracie.

10/6/2013



Zpátky