Prosinec 2013

O Jeffrey Dahmerovi a Václavu Havlovi

Ross Hedvicek

Napadají mne věci. Jen tak, bez souvislostí. Tak jsem třeba četl dole uvedený zoufalý nářek nad tím, že se Václavu Havlovi křivdí tím, že se zveřejňují informace o jeho údajném členství v KSČ, kdy tu jsem si vzpomněl na Jeffrey Dahmera. Pro ty, co žili posledních pár dekád v informačním vakuu kdesi za ostnatým drátem (a dnes si myslí, že už mají stejné demokratické cítění a principy jako ti, co tam nežili) dodávám, že Jeffrey Dahmer byl masový vrah a lidožrout z Millwaukee, Wisconsin. Jeffrey byl dobře vypadající blonďák, pracující v čokoládovně. Jak se říkalo v Československu "v kolektivu byl oblíben".

Pak se najednou zjistilo, že "v kolektivu oblíbený" Jeffrey měl byt plný ledniček a mrazáků s lidskými pozůstatky. On totiž lidi nejen zabíjel (celkem okolo 20) - on je i požíral! Jeffrey byl kanibal! Tolik asi o platnosti názoru "všichni si to myslí". Jeffrey byl odsouzen asi k 200 letům vězení a po několika letech byl sám zavražděn - spoluvězeň ho umlátil k smrti železnou tyčí. Spoluvězeň už seděl pro několik vražd - co mu mohli víc udělat?

Co ovšem mne zaujalo, bylo, že během vyšetřování vyšlo najevo, že Dahmerovy vražedně-kanibalské tendence nebyly nijak náhlé, ale táhly se už od jeho dětství. Vyšly najevo odpudivé informace, jak malý Jeffrey v Indianě mučil sousedovy psy, vešel je, stahoval z kůže zaživa a podobně lahůdky.

Můj závěr je, že se nic nestane najednou, bez varovných příznaků. A to je přesně i případ Václava Havla. Václav Havel s komunisty naplánoval a posléze provedl převrat a následně se komunistům odvděčoval za předání moci. Václav Havel exkluzivně zajistil beztrestnost komunistů, dovolil jim převléci kabáty a pokračovat ve svých funkcích. Václav Havel dovolil, aby nomenklaturní komunističtí ředitelé zprivatizovali podniky, kam byli předtím jmenováni stranou a stali se z ředitelů majiteli. Václav Havel zajistil pokračování moci komunistů v novém, údajně svobodném státě.

A najednou jsou všichni překvapeni: „jak je to možné?“ Je to asi stejně tak možné, že z oblíbeného Dahmera se vyklubal masový vrah. Jaké to překvapení! Pak už se ale málokdo divil, že před lety Dahmer i stahoval psy z kůže zaživa. Byla to nepříjemná pravda, ale bylo to jen logické.

Proč se potom někdo tak moc diví a odmítá uvěřit, že dnešní superochránce a nejlepší přítel komunistů Václav Havel mohl být někdy za mlada sám členem KSČ? Tady se přece nejedná jen o jeden řádek z Mlynářovy knihy - jde o řadu nezávislých informací (ne, milá telátka, žádné z nich nemá razítko vašeho okresního tajemníka) a "circumstantial evidence". Havel byl představen před svou slavnou řečí ve Svazu spisovatelů jako "člen KSČ" - prý to byl "omyl"! - i Hendrych ho zcela zřejmě za člena KSČ bral - prý to byl "omyl"! - i Mlynář ho tak zapsal do své knihy - prý to byl "omyl"! - není těch omylů příliš? To je asi, jako kdyby vás Jeffrey Dahmer pozval na oběd a nařezal vám "šunku" z kusů upečeného lidského stehna - ale vy byste pořád odmítali uvěřit, že ten sympatický kluk by mohl být lidožrout! Vždyť na to nejsou žádné důkazy! Prosím vás, kus lidského stehna to není žádný důkaz! To jsou pomluvy!

Pro ty, kteří si to nepamatují a nebo byli vygumováni československým pseudovzděláním bych rád informoval, že za komunistů a v padesátých a šedesátých letech nebylo možné, aby nekomunista či nekolaborant vydal v Československu knihu či hrál jeho divadelní hru, nebylo možné, aby nekomunista byl členem vrcholného orgánů Svazu spisovatelů a už vůbec, aby měl dovoleno přednést velký projev na jejich sjezdu. Přestaňte si lhát do kapsy a zvažte okolnosti - a obzvlášť ve světle dnešních činů Václava Havla - největšího ochránce komunistů.

Co se týká Josefa Škvoreckého a jeho "detektivní" obrany Václava Havla. Osobně Josefa Škvoreckého blíže neznám, potkal jsem ho jen asi 2-3krat, slušně jsme se pozdravili a to bylo všechno. Mám ale v knihovně většinu jeho knížek a spoustu dalších knížek z jeho vydavatelství - což je nehynoucí zásluha, kterou mu nemůže nikdo vzít. Josef Škvorecký obvykle tvrdí, že zásluha o vydavatelství patří Zdeně Salivarové a ne jemu. No budiž - paní Salivarová taky napsala vynikající knížku - nesporně její vrcholné dílo - nazvanou Hnůj země. Dosud na oba Škvorecke jen samé pozitivní věci.

Zlom přišel se sametovou revoluci a Cibulkovými seznamy. Vyšel najevo mírný prohřešek paní Salivarové - dle mého názoru nijak podstatný a hlavně ve světle pozdějších zásluh nedůležité selhání. Ovšem tehdy Josef Škvorecký začal reagovat úplně vztekle, až nepříčetně. Ve všech emigrantských časopisech se objevily rozčilené články popírající nepopiratelné, vyhlašující Cibulkovy seznamy za vylhané a StBáckou provokaci (pokud vím, přes řadu žalob nikdo zatím nedokázal, že je v Cibulkových seznamech neoprávněně). Podobné akce se prý děly i v Československu a skončilo to ješitné uraženým vyhlášením o "odchodu do ústraní". Předtím ovšem dostal Škvorecký od Havla nejvyšší státní vyznamenání "Řád rudého lva se srpem a kladivem" (nebo tak nějak). Zda to bylo za zásluhy předlistopadové či polistopadové - to nikdo neví. Čímž chci říci - v mých očích (a nemám pochyb že i v očích dalších lidí) není předlistopadový emigrant Josef Škvorecký ten stejný člověk jako polistopadový Josef Škvorecký. A myslím si, že je to škoda.

Co se týká torontského časopisu Nový Domov a článku, který tam měl Škvorecký mít - tak ten jsem nikdy neviděl, ale článek byl přetištěn několika dalšími časopisy. O Novém domově mám taky své pochybnosti, protože v téže době uveřejnili článek Stanislava Reiniše, který, kdybych byl "správný Čech" (což nejsem), mohl i já brát jako "nactiutrhání". Vzniklo to tak, že jsme spolu s Reinišem seděli v St. Jacobs a Reiniš poté, co sám vypil litrovku rumu, na mně začal vyzvídat, co si myslím o současném vedení a situaci v České republice. No, hůř už to nemohlo dopadnout a pobízet mne moc nemusel. Svými názory se netajím a čtenářům internetové USENET newsgroup soc.culture.czecho-slovak jsou známy už pěknou řadu let - obvykle pod heslem "Jsou to čuráááci!!!"

A tak po vystřízlivění Standa Reiniš napsal článek, kde píše jak sprostě nadávám velemoudrým představitelům České republiky a hlavně Klausovi a přitom o tom Česku vlastně nic nevím, jak je to tam všechno dobré (což byla ta část, co mne původně namíchla, "že o tom nic nevím"). Na profesora Reiniše se už dávno nezlobím, litr rumu je litr rumu, to by zamotalo šiškou i instalatérovi z Česka, natož jen univerzitnímu profesorovi z Waterloo. Ale o Novém domově si stále myslím, že jsou schopni otisknout každou chujovinu, ať už je to článek od Reiniše nebo Škvoreckého.

A na vaší závěrečnou otázku, "kde se najednou vzala tahle naivní víra v "bývalost" našich komunistů?" mám taky odpověď: "I komunista, když nemá důvod lhát, řekne pravdu!" Nelze být bývalým komunistou, jako nelze být bývalým černochem. Vidíme to v České republice dnes a každý den - jak se chovají, jak myslí - je v tom systém, to jsou roky tréninku, zažrané hluboko v jejich mozcích. A protože Václav Havel se dnes chová stejně jako "bývalí komunisté" - docházím k závěru, že taky asi tím komunistou někdy byl.

To, že "Havel a Mlynář byli ve věci ideologie na opačných pólech" (jak píšete) považuji za zbožné přání víc než za skutečnost. Mlynář byl komunistický tajemník, to jo, ale Havel nikdy nebyl žádný pravičák - za zmínku stojí jedno prohlášení Charty 77 (údajně psané Havlem), které rozhořčeně odsuzovalo imperialistické USA a zaminování přístavu v Nicaragui a "vměšování se do vnitřních záležitosti Angoly" (zatímco 20 tisíc kubánských vojáků bylo v očích chartistů a Havla zcela v pořádku).

Tím, že jsem zveřejnil kopie z nějaké knihy, netvrdím, že mám nějaký extra důkaz. Ona současná česká "důkazománie" je jen symptomem národní viny. To, že není možno nikoho v Česku odsoudit za zločiny komunistů, je typické. Kdyby spočívalo vyrovnání se s nacismem v Německu po válce jen v rukou Němců samých - pochybuji, že by byl vůbec někdo odsouzen - chyběly by "důkazy" - no přece by normální Němec nešel udat strejdu Horsta, že byl u SS a dodnes má doma náhrdelník z lidských uší. To přece nee! A kdyby se poválečné Německo demokratizovalo pod prezidentstvím Václava Havla - tak jsou Heinrich Himmler a Josef Goebbels dodnes členy německé vlády!!!

Václav Havel prokázal svými činy za posledních deset let, co je zač, kam patří a kdo jsou jeho praví přátelé, na kterých mu záleží. To, zda byl nebo nebyl kdysi i členem KSČ - a že byl i tehdy členem elity, je zřejmě - je dnes už téměř nepodstatné. Ani u Hitlera už není podstatně, zda maloval hezké obrázky z Vídně - podstatně je, co bylo potom.

Václav Havel je veliké zklamání a ostuda celého národa.

Rosťa

>V. A. Chadim wrote in message:

>Sáhodlouhé diskuse se sice vedly, ale byly v roce 1996 jednoznačně zakončeny.

>Když jsem Vás, pane Hedvíčku, požádal o data anglického překladu Mlynářovy knihy, odpověděl jste mi 17. září 1996 e-mailem toto:

>"Nightfrost in Prague", Xlation copyright 1980 by Karz Publ in the US, Copyright by Europaeische Verlagsanstalt, Koeln, 1978, Other partial copyrights are 1969 by MIT.

>Knihu jsem našel ve zdejší knihovně a zjistil jsem, že byla přeložena Paulem Wilsonem. Napsal jsem ihned Josefu Škvoreckému a navrhl jsem mu, aby od svého překladatele Wilsona zjistil, jak to vlastně bylo, jestli je pravda, co se v jmenném rejstříku knihy tvrdí a jak se ta věta o Havlové členství v partaji do anglického vydání knihy dostala, když v českém vydání nebyla. Wilson odpověděl, že seznam jmen na konci knihy nepřekládal. Josef Škvorecký šel tedy za věcí dál a zjistil, že seznam osob byl připojen k německému vydání, aby se >čtenáři mohli zorientovat kdo je kdo, a stojí v něm:

>"HAVEL Václav (1936): tschechischer Schriftsteller und Dramatiker, war nie Mitglied der KPČ."

>Dalším pátráním Josefa Škvoreckého, kterého, jak známo, detektivní příběhy vždy zajímaly, se ukázalo, že pan Karz byl malý nakladatel bez zaměstnanců, seznam jmen si přeložil z němčiny sám a slovíčko "nie" buď neznal nebo přehlédl. Nakonec Škvorecký pro jistotu napsal ještě Zdeňkovi Mlynářovi a ten mu odpověděl 29. listopadu 1996:

>"Potvrzuji, že původní text v poznámce o V. Havlovi v mé knize 'Mráz přichází z Kremlu' zněl podle pravdy - totiž, že 'nebyl nikdy členem KSČ'. Tak to je přeloženo v německém i francouzském vydání... Pouze v anglickém vydání došlo při překladu k chybě a byl vypuštěn zápor - místo 'was never' je vytištěno 'was'."

>Kopii Mlynářova dopisu mám před sebou, byl odeslán faxem "VYDAVAT. A NAKL. PRACE 0042 2 2320989, takže Vás ujišťuji, že si Škvorecký Mlynářovo potvrzení nevymyslel.

>A teď se dostáváme k tomu, proč tohle vlastně píšu. Vy jste, pane Hedvíčku, napsal několik dobrých článku s několika výbornými postřehy, takže mě dost zklamalo, že se takhle shazujete, když to nemáte zapotřebí. Mám námitky proti Vašemu použití slůvek "ÚDAJNĚ nespolehlivá informace..." a "Informace z knihy byly ZUŘIVĚ POPÍRÁNY (PAN ŠKVORECKÝ)..."

>Význam slova " ÚDAJNĚ" a "POPÍRÁNY" ve sděleních tohoto druhu všichni známe a ohledně té ZUŘIVOSTI jsou dvě možnosti, pro Vaší reputaci nepříliš lichotivé. Škvorecký totiž vše podrobně popsal v článku "Jak se Havel v Chicagu stal komunistou", který vyšel v torontském časopise Nový domov 21. prosince 1996. Zrovna jsem si jej znovu přečetl a nic ZUŘIVÉHO v něm není. Buď tedy děláte nactiutrhačné poznámky, aniž si dáte práci nejdřív se seznámit s fakty, nebo jste článek četl a svými výroky vědomě a naprosto nespravedlivé urážíte jak Havla, tak Škvoreckého.

>(Nemám nic proti kritizování politiků a státníků - vědí, do čeho lezou - ale nemusíte vědomě roztrušovat nepravdy. Když si chcete vzít Havla na mušku, tak prosím beze všeho, ale vyberte si něco, co mu právem můžete vytknout. Například to, že dopustil, aby jeho humanismus a morální autorita byla zneužita k tomu, aby komunisté nebyli potrestáni a politickou moc si proměnili za ekonomickou.)

>Překvapuje mne také Vaše věta, že Mlynář, „ač sám bývalý komunista rozhodně nemohl mít zájem Havla nijak špinit, právě naopak". Havel a Mlynář byli ve věci ideologie na opačných pólech, komunisté byli vždy motivováni hlavně svou pomstychtivosti vůči všem, kteří s nimi nesouhlasili, a kde se najednou ve Vás vzala, prosím Vás, tahle naivní víra v "bývalost" našich komunistů?

>Václav Chadim